Dobrý skutek nad zlato

Každý z nás má někdy nutkání udělat dobrý skutek, někteří přirozeně nebo jako součást povolání, jiní kvůli špatnému svědomí nebo mediální pozornosti. Pomoc může být jak individuální, tak kolektivní. Dokonce existují i speciální firemní strategie pro konání "dobra".   

Vidíme na zemi papír, zvedneme ho a hodíme do koše, bezdomovci dáme pár drobných nebo uvolníme místo staršímu v tramvaji. To je asi každodenní dobrý skutek pro většinu z nás. K tomu samozřejmě patří pomoc v rámci rodinných, partnerských nebo sousedských vztahů. Bral bych to jako výchovný základ, i když bohužel ne pro všechny... 

Někteři občas zapojí mobil a pošlou dárcovskou sms nebo převedou peníze na finanční učet potřebným. Také v článku o materialismu jsem nastínil některé příklady. Je hodně takových, kteří dobrovolničí nebo se rozhodnou pro práci v smysluplné neziskové organizaci za mnohem méně peněz než v korporátní sféře. Firmy začínají uplatňovat tzv. strategie společenské odpovědnosti (CSR), kdy mimo jiné vytvářejí speciální dlouhodobé programy pomoci a často přímo zapojují i své zaměstnance. Na trhu se objevují také certifikováné značky, které chrání pěstitele nebo přírodu. 

Samozřejmě motivace pomoci se liší, u jednotlivců bude určitě nezištnější než u firem, které musí vytvářet zisk pro své akcionáře. Etika do byznysu nepatří, je to jenom falešná reklama, možná si říkáte. Zůstaval bych však s odsuzováním přičin pomoci opatrnější a zaměřil bych se raději na efekt. Vezmu-li si pejska z útulku - vykonám nežištný skutek - dokázal bych však financovat vzdělání desítek dětí v chudé africké nebo postsovětské zemi po dobu několika let? Nebudu zde uvádět žádné konkrétní firemní přiklady pomoci, abych se vyhul propagaci. Neodsuzujme snahy o pomoc ze strany druhých (a teď nemám na mysli jen ty firemní), ale zaměřme se raději na nás samotné.

V celodnenním shonu jsme většinou ponořeni sami do sebe a někdy se necháme ovládnout myšlenkami, že nikdo na světě se nemá tak špatně jako my, že my jsme ti, co trpí a ostatní se mají mnohem lépe, zoufáme si a hop do deprese. Zkusme se ale možná "podívat detailněji kolem sebe" a na sto procent najdeme mnohem utrápenějšího jednotlivce nebo živého tvora, který rád uvítá naší pomocnou ruku. Třeba i jenom úsměv! V řádu několika sekund se zbortí naše egoistická představa "já jsem sám vesmír" a uvědomíme si, že svět je mnohem propojenější, než si možná cestou metrem do práce myslíme. Budeme se cítit lépe.  

Více článků a kontakt na www.jednoduchostbyti.net.