Všechno mělo být jinak 9: Těžký život před kamerou

Základním předpokladem pornoherce je, že mu pánbůh nadělil výrazně mohutnější výbavu pro rozmnožování lidstva než nám ostatním smrtelníkům. Tím pádem mu několik let slouží k příjemným výdělkům a celý život k úspěšné výrobě mindráků mužů ve veřejných sprchách. Další výhody enormních rozměrů jsou diskutabilní a dá se usuzovat, že většina jeho partnerek a partnerů z nich nadšena není. Pornoherec však má i řadu povinností. Předně se musí nechat pravidelně testovat na AIDS a všechny pohlavní choroby, neboť ve světě jde na odbyt hlavně intimní dovádění bez kondomu. Dále musí pečovat o své tělo, které nabízí na prodej, což především znamená pravidelné návštěvy fitcentra a solária. A také zubaře, neboť jeden z nejdůležitějších záběrů bývá na otevřená ústa a v těch by měly zářit pouze bílé plomby. Cpe do sebe vitamíny, hlídá si váhu, nekouří, nepije a před natáčením se vyhýbá sexuálnímu styku. Protože jako damoklův meč nad ním visí hrozba, že vyměkne nebo nedejbože nepředvede orgasmus, a bude bez honoráře.

Náš hrdina dostal smlouvu k prostudování a zvolil si umělecké jméno. Pro americké oplzlíky se z Marka Hůlky stal Sven Podol.

Rozjezd umělecké tvorby byl pozvolný. Poprvé v životě maskérka Marka nalíčila, což ho na chvíli rozhodilo, protože se cítil jako ty zmalované bukvice, které z duše nenáviděl. Oddechl si, když zjistil, že v podstatě šlo o to, aby se jeho tělo a obličej příliš neleskly. Následovaly klidové fotografie v různých pozicích, až přišel povel „bodáky vztyč!“ a fotografovaly se scény natvrdo. A nakonec to vše rozpohybovali. Postupně přestal Sven Podol vnímat okolí a soustředil se na práci podle pokynů režiséra a kameramana. Potíže mu nedělaly ani scény s ostatními kolegy, protože to všichni byli pěkní kluci a Marka, který opět dlouhodobě sexuálně strádal, do jednoho vzrušovali.

Samozřejmě se nevyvaroval nováčkovských chyb, ale do opravdového maléru ho dostala především jeho prostořekost.

„Teda hekals na litry… ale za těch pár kapek, cos ze sebe vy-vy-vyždímal, bych ti já strhnul prémie,“ neprozřetelně sdělil po jedné z vrcholných scén Karlovi alias Ferry Hardovi a následně mohl jen děkovat přítomným mužům na place, že rozzuřeného samce drželi pevně.

„Pusťte mě na něho,“ řval nepříčetný Ferry Hard, „já mu tu držku upravím, že bude mít po koktání!“

Už jen samotný fakt, že jemný, v současnosti vysokoškolsky vzdělávaný student Karel Černý se snížil k tak neférovému pokřiku, svědčí o tom, že byl zasažen v nejcitlivější oblasti svého bytí. Marek se urychleně vydal na taktický ústup za neveselého přemítání, jak si to u Karla vyžehlí, když dostal vzkaz, aby se dostavil do bývalého chléva, kde předtím točili. Čekal tam na něho producent s nasupeným hercem.

„Nedopustím tu žádné rozmíšky, rozumíte?!“ pravil oběma producent Ptáček přísně. „Vy se všichni milujete a před kamerou to musí být znát! Protože pro nás všechny, jak tu jsme, platí moudrá slova Vladimíra Iljiče Lenina: Ze všech umění je pro nás FILM uměním nejdůležitějším! TENHLE NÁŠ! Jasný?“

Podíval se na nepřátelský obličej Ferry Harda a kyselý Svena Podola a rozhodl se k činu.

„Tak, a teď mi voba ukážete, jací ste profíci. Já chci mít jistotu, že natáčení dál poběží jako po másle. Marek se opře támhle vo stěnu, ty vejdeš do místnosti, podíváš se na něho, dostaneš chuť... povídám DOSTANEŠ CHUŤ!... von tě povzbudí pohledem… ty k němu pudeš, prohodíte pár slov… ŽÁDNÝ TVÝ VTÍPKY, rozumíš, frajere?… a pak chci vidět, jak se máte rádi! Já si vás prohlídnu s vodstupem, abych vás měl vcelku.“

Nedalo se nic dělat, osobní nevraživost musela jít stranou, ve hře bylo dost peněz každého z přítomných. Nasupenou tvář Ferry Harda vystřídal žádostivý pohled. Sven Podol ho opětoval a vyzývavě se prohnul v bocích. Ferry se pomalu vydal k němu. Usmál se na něho a ukazovákem mu lehce zašťoural na prsou u knoflíčku košile, aby zdůraznil svou chuť.

„Až tě dostanu do ruky,“ řekl tichým roztouženým hlasem, aby produkční neslyšel, „utrhnu ti tu tvou jednu kouli.“

Sven mu věnoval zářivý pohled a oběma rukama mu jemně přejel prsa. Pak ruce přesunul na krk a prstem ho poškádlil na uchu.

„Já ti ty tvý dvě chudinky nechám,“ odpověděl polohlasně. „Stejně sou na hovno.“

Trochu sevřel dlaň a vrchní částí prstů mu zlehka přejel po tváři. Ferry se k němu naklonil a jemně ho políbil na rty. Sven se prohnul slastí a rukama si přitáhl jeho hlavu, aby jejich ústa splynula v dlouhém polibku, při němž Ferryho ruce dráždivě sjížděly po Svenových zádech až na jeho zadek. Konečně od sebe odpadli a zamilovaně si čučeli do tváří.

„A tuhle prdel,“ řekl Ferry něžně, „ti zítra roztrhám na cucky…“

Sven ho objal kolem pasu a klínem se žádostivě přisál na jeho.

„Na to bys musel mít jinej nástroj, ty chudá-…“

Ferry ho začal vášnivě líbat a rozpohyboval obě těla tak nebezpečně, že producent urychleně zkoušku ukončil

„Dobrý, dobrý, kluci… šetřte síly… přesvědčili ste mě. Potřebujeme tu mít pohodu. Ty, Marku, pozor na jazyk! Vod zítřka nastupujou pokuty. A mastný! A ty, Karlíku, nebuď tak cimprlich! Koneckonců… ten vtipálek měl celkem pravdu,“ zabručel, ovšem už radši jen pro sebe. A spokojeně odešel.

Po jeho odchodu Marek znepokojeně pozoroval rychle se měnící výraz partnerovy tváře, a tak na tu svou nasadil masku kajícníka.

„Kájo, já se ti moc vo-vo-vomlouvám,“ řekl naléhavě. „Já to myslel jako fór… a pozdě mi došlo, že je blbej. Víš… mně vo-vo-vobčas huba jede dřív než dostane pokyn…“

Karel na něho shlížel ledovým zrakem.

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz