Pomáhat a chránit, či buzerovat a trápit?
internet
Probuzení první, Horní Bečva.
Vyloupnuv se ze zatáčky, kochajíc se krajinou (pokud vás napadne klasika českého filmu, „pane doktore, zase jste se kochal?“ tak podotýkám, že nejsem doktor) jsem uviděl hemžení policejních uniforem na parkovišti, hromadu volně poházených policejních aut po okolí. Podvědomě stlačuji brzdový pedál. Házím očko na tachometr. Nad padesátkou ta ručička byla. Sice ne moc, tak padesát dva. Ale byla. A je to tady. Červené světélko opisující horní polovinu kruhu ve výši ramen dospělého muže. Jak z vyhlášky. A je po idylce. „Dobrý večer pane řidiči, silniční kontrola, předložte….“ „Musím vylézt, mám je na zadku.“ Odpovídám. Kouká na mne jako na zjevení. „Doklady mám v zadní kapse kalhot. Sedím si na nich. Musím vystoupit.“ Dochází mu to. „Prosím.“ Vylézám ven. Policistu jde jistit kolega. Výborně. Je vidět, že jsou dobře sehraní. Otáčím se ke kolegovi a vytahuji doklady z kapsy. Kolega je nádherná blondýnka, metr šedesát, krásně souměrná, prostě holka jako z obrázku. Kdybych neměl brýle, odřel bych si oči o vozovku.
Třeštíc na ni bulvy vyndávám řidičák. Vojenský řidičák. Relikvii. Kolonky Tank, Obrněný transportér, vozidla bojových a zvláštních typů sice pobaví, nicméně neuspokojí. Jsa za blbce se omlouvám a vše uvádím na pravou míru. To už kolem mne stojí těch policajtů 6. Kromě blondýnky samí chlapi. Chytnuv dech jim vyčítám: „Chlapi tohle mi nedělejte, ta vaše kolegyně mne vyvedla z míry. Já jsem zvyklý jednat s chlapama a vy mi sem strčíte takovouhle nádhernou panenku.“ Hurónský řev. „Nic si z toho nedělejte, nás vyvádí z míry denně.“ Uklidňují mne. Kontrola probíhá důkladně, za chvíli je dokončena, jednání profesionální, solidní. Atmosféra příjemná. Jejich šéf na ně může být pyšný.
Probuzení druhé, Kolárovice
Absolvovav tobogán makovských serpentin kloužu na čtyřčičku brzdíc motorem do údolí Váhu. Vlevo stráň prorostlá jehličnany, vpravo louky spadající do údolí. Krásnou teplou noc ozdobenou hvězdičkami náhle oslepí záblesk. V zápětí je krajina prozářena záblesky červené a modré barvy. Že by už i zde v horách bujel zlozvyk pořádání ohňostrojů pro každou vhodnou i nevhodnou příležitost? Zvuk startující motorky vyrážející mým směrem mne vrací do reality. Jsem sice jediné viditelné vozidlo na silnici, ale raději tomu bláznovi uhýbám k výjezdu z polní cesty a pouštím ho. Motorka osvícená jako vánoční stromeček staví za mnou. Vzápětí mi těsně před čumák přistává neoznačená bílá felda. Typický Hollywood. Vylézají policajti.
„Dobrý večer pán vodič,…“ Vylézám z auta. Podávám policajtovi doklady a říkám: „Chlapci tady stojíme blbě, blokujete tou škodulí celý jízdní pruh. Já jsem vás akorát pouštěl před sebe.“ Kouká nechápavě, o blikajícím nápisu STOP a POLICIE asi v životě neslyšel, BESIP mu taky asi moc neříká, nicméně po té, co mu kamion málem srovnal u škodovky zrcátka, se rozhoduje. „O sto metrov je autobusová zastávka, poďme tam.“ Tak ideme. Kolona jak z filmu. Nejdřív škodule, pak já, a uzavírá to stále rozsvícený vánoční stromeček na dvou kolech. Na autobusové zastávce to už má rychlý a jednoznačný průběh. „Pán vodič, prekročili stě povolenú rýchlosť v obci. Peťdesiať euro. „?“ Šok. Jel jsem cca sedmdesát. To jo. Ale v obci? Nikde jsem žádný barák neviděl. Hájím se. Jaká obec? Od Makova tu jsou jenom lesy a louky. „O štyri kilometry vyššie je ceduľa začiatok obce a peťsto metrov odtialto je koniec. Stě v obci. Viete, tadialto chodia ludia na autobus.“ Vysvětluje. Zírám. Protože ráno a odpoledne odněkud bůh ví odkud lidi chodí na autobus, tak se z 5 km silnice 1. třídy udělá obec. A vznikne tak krásné výběrčí místo. Pochopil jsem. Zaplatil jsem. Nemaje eura v kapse, musel jsem pumpnout manželku. Tím mi byl trest významně, možná až nepřiměřeně zostřen. Těch cca 1300 Kč bolí, ale ty výčitky, to je očistec.
Bratia Slováci mi tak předvedli krásný příklad buzerace v rámci zákona. Proč pomáhat a chránit, když můžeme z moci úřední na místech která na to nevypadají omezit rychlost a v době klidu, kdy se nic neděje číhat a inkasovat?
Vážení a milí čtenáři, pokud pojedete na Slovensko, dejte si prosím na to pozor, ať zbytečně neplatíte jako já. Takových míst je tu prý víc.
Poznámka pro místní samosprávu: Vážení, co takhle omezit rychlost značkou na 60km v místech zastávek (ne v celém úseku) s dodatkovou tabulí platí v pracovní dny od 5 do 8hod a od 13 do 16 hod anebo ještě lépe udělat autobusovou zastávku přímo v obci a ne na silnici nad ní?
Do dnešního dne jsem o pokutě již slyšel 12x.
Ivan Kratochvíl
Vojáci v záloze zázrakem elitou antikonfliktních týmů PČR?
Patřím do skupiny bývalých policistů a vojáků. Řadím se mezi vlastence, kterým není lhostejný osud naší země. Té země, kterou jsme zdědili od svých otců a kterou bychom měli odevzdat zase naším dětem. Pokud možno krásnou.
Ivan Kratochvíl
Velikonoční triduum
Kdo chtěl, mohl se zúčastnit velikonočního tridua v klášteře. Podmínka byla jediná. Včas se přihlásit a získat souhlas bratří. Povedlo se.
Ivan Kratochvíl
Ukrajinské gymnázium, aneb „Lopaty“ v Praze
Podle ještě nevyhodnoceného sčítání je v České republice 200 000 Ukrajinců. Dvěstě tisíc legálně přihlášených občanů Ukrajiny platících daně, zdravotní a sociální pojištění a ne zrovna malé poplatky za pracovní pobyt a víza, které musí pravidelně, rok co rok obnovovat. Pracujících, kteří sociální systém pouze dotují, protože v případě ztráty příjmů buď odcházejí, nebo je jim neprodlouženo vízum v ČR pro ztrátu příjmů.
Ivan Kratochvíl
Neplatíš? Smůla, nevyjedeš
Neplatiči, tuneláři, dlužníci trápí nejen naší ekonomiku, ale jsou problémem i v Rusku. Mohla by nás jejich opatření inspirovat? Jak to řeší? Nevím, zda demokraticky dle českého pohledu, ale velice účelně. Neplatíš, nevyjedeš.
Ivan Kratochvíl
Čecháček v Moskvě aneb vidlák v hotelu
Po úspěšném překonání vzdálenosti Praha Moskva v rovině fyzické, kulturní a společenské, po peripetiích v moskevském dopravním systému a bez platební karty, kterou jsem si „chytře“ nechal doma konečně vstupuji do prostoru hotelu, kde mám bydlet. Před dveřmi kouří frajer v teplákové soupravě. Evidentně slavnostní teplákové soupravě. Je na ni patřičně hrdý. Stoupá mi sebevědomí. Alespoň na okamžik.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z otevření přehrady
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
Zubaři se brání konkurenci ze zemí mimo EU. Šmucler se bojí o pacienty
Sněm České stomatologické komory odmítl Sněmovnou přijatou novelu, která by měla usnadnit využití...
Přes AI zneužili její tvář k propagaci Ruska v Číně. Urážlivé, říká Ukrajinka
„Bylo to děsivé.“ Tak shrnula 21letá ukrajinská studentka Olha Lojeková moment, kdy svůj obličej...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4021x