Běhat po úřadech je „zábava“, kterou zná kde kdo. Ale kdo nezažil jednání na cizinecké policii, ten neví, co to úřední šiml je.
www.google.com
Jeden můj dobrý známý, cizinec pracující u nás, mi vítězoslavně oznámil, že obdržel povolení k trvalému pobytu. Poblahopřál jsem mu a domluvili jsme se, kdy to oslavíme. Při té příležitosti mi řekl, že ho čeká ještě jedno martýrium na cizinecké policii spojené se zrušením povolení k dočasnému pobytu. Zarazilo mně to. Ministerstvo vnitra udělí povolení k trvalému pobytu, zanese to dotyčnému do pasu, ale už nepřeškrtne povolení k dočasnému pobytu, nýbrž odešle dotyčného na …. světe div se, … orgán ministerstva vnitra, cizineckou policii ke zrušení dočasného pobytu. Dobrá. Je to sice nelogické, ale prosím. Konec konců, mohli by to poslat i poštou holubí a bůhví, jak by to došlo. Nabídl jsem se známému, že ho na pracoviště cizinecké policie odvezu. Co bych pro kamaráda neudělal. Mám cestu okolo, a jak dlouho může trvat jedno škrtnutí v pasu? V normální společnosti max. pár minut. Tak ho tam hodím, myslím si, a pak půjdeme slavit. Známý se smutně usmál. To je práce na celý den.
Zarazilo mně to. Práce? A na celý den? To je přeci blbost. Vzbudil tím můj zájem. Šel jsem tam s ním.
Na pracoviště Cizinecké policie v Plzni jsme dorazili v 10:00 hod. Známý šel k okénku příjmu, kde předložil doklady a dokumenty, vysvětlil přítomnému praporčíkovi o co jde a ten mu předal formulář k vyplnění a časový lístek. Na časovém lístku se skvělo pořadové číslo 30, okamžik zaregistrování 10:07. Zařadili jsme se do houfu. Na chodbě volně postávali, polehávali a posedávali žadatelé. Cizinci. Na zhruba patnáct židlí připadalo asi padesát osob. Staří, mladí, babičky, sličné děvy, těhotné, matky s dětmi. Volně ložení na židlích, zábradlí, soklech a schodech. Evropané, asiaté. Černocha jsem nepotkal. Po patnácti minutách čekání se rozsvítila červená tabulka s číslem. 12. Do dveří vešel jeden muž. Než stačil zavřít dveře, byli tam čtyři. Po chvilce ti tři „navíc“ odešli. Pak odešel i ten volaný. Za dveřmi klid, zase se nic nedělo. Začínalo to být zajímavé. To úřední nicnedělání. Do dveří opět vstoupil jeden z těch tří „navíc“. Už jsem si začal myslet, že signalizační tabulka nefunguje, když dotyčný odešel a tabulka se rozsvítila. 13. Pomalu jsem začal chápat systém. Na pracovišti Cizinecké policie fungují souběžně dva systémy. Běžný zákaznický a protekční klientský. Běžný zákazník - žadatel přijde, obdrží číslo a čeká. Jedno jak, jedno kde, ale nesmí ztratit pořadí. Klient nižší úrovně přijde, obdrží číslo a nějak se za dveře prodere. Jedno jak a kdy. Zde je to otázka drzosti, loktů a štěstí dotyčného. Klient s velkým K přijde, pokyne dozorčímu, vyhne se postávajícím a plynulým krokem vkráčí do dveří příhodně označených „Vstup pouze na vyzvání“. To aby si všichni uvědomili, kdo je v budově pánem. (Jak to vypadá, tak policie tím pánem není.)
Čekajícím čas volně plyne. Zpestření a trochu vzruchu přinášejí pouze nepravidelně korzující příslušníci cizinecké policie. Pro nedostatek zábavy si je škatulkuji: úsměvný přítel (vtipkující s klienty ale ne zákazníky), důležitý úředník (prodírající se davem se složkou v podpaží sem a tam), arogantní blbec (spěchá na oběd a málem pošlape dítě) a madam (praporčík, která evidentně nemohla splnit limity pro fyzickou přípravu, ale o to důstojněji se nese). Madam postává na schodišti a kohosi vyhlíží. Po pár minutách se její tvářička rozzáří, uvítá příchozího a uvádí ho do místnosti, před kterou se toužebně srocují davy. Příchozí místnost blokuje skoro půl hodiny. Nikdo, kupodivu opravdu nikdo, si nedovolí do místnosti nahlédnout. Takto se čas postupně vleče, až v 15:10 hod se na cedulce rozsvítí toužebně očekávaná číslice. 30. Známý vstupuje, spolu s ním další „navíc“, nicméně za 2min je známý venku. Hotov.
Sláva. Dvouminutový úkon, 5hod3min. čekání. Pochopil jsem, že i čekání může být práce. Byl jsem po těch 5-ti hodinách postávání, zírání a uhýbání zničený víc, než za normální pracovní den v práci.
Podle zaslechnuté šeptandy ti „navíc“ poskytují služby podání jednoho papíru do okénka zhruba za 1000Kč za papír. Slušné, že? A u složitějších věcí se cena pohybuje kolem 25tis.Kč za případ. Samozřejmě nezdaněných. A předem. To se to „podniká“ s podporou policie. A bez živnostenského oprávnění, zdravotního a sociálního pojištění. Otázka je, kolik z toho zůstane v kapsách těch „navíc“ a kolik propadne až k těm úředníkům v uniformách.
Člověka v té souvislosti napadá spousta otázek.
Musí tuto úředničinu dělat uniformovaní policisté? Nemohly by tuto práci dělat úřednice, nebo cestovní agentury (hotely to pro své hosty dělají léta) a policisté místo překládání papíru z jedné strany stolu na druhou třeba policejní práci? Co na takovou práci říká protikorupční policie a pan ředitel cizinecké policie osobně? Je to vše v pořádku a podle zákona a zdravého rozumu? Možná ano, ale já si myslím, že spíš ne.
