Jak jsme řešili a nevyřešili

Sešli jsme se a řešili jsme téma, které načneme ve chvíli, kdy nastanou volby. Dva studenti politologie a ekonom. Jako obvykle jsme řešili, kdo by byl naším nejlepším zástupcem. A tak jako posledně jsme se dostali k závěru, že ačkoli je náš problém pokaždé stejný, v této volbě je výběr snad ještě těžší než předtím.

Politolog 1 = P1, politolog 2 = P2, ekonom = E.

P1: Tak co, koho chceš letos volit?

E: No já mám jasno.

P1: Ále, nepovídej!

E: Vzhledem k tomu, co máme na výběr jsem se rozhodl že budu volit Balbínovu poetickou Stranu. Můj hlas bude mít alespoň nějaký smysl - těch 30 korun co za něj dostanou alespoň půjde na provoz hospody v centru.

P2: Pán je pragmatik! No aspoň ten hlas bude k užitku!

P1: Ha-há, tak jsem se nad tím ještě nezamýšlel, ale musím uznat, že to má něco do sebe.

E: Máte snad lepší nápad?

P2: Já jsem přemýšlel, že bych zase zkusil stranu zelených.

P1: Jo? A kterou? Letos se nějak urodilo tak máme asi čtyři. (Smích všech tří). Myslíš snad Bursíkův LES? (Další smích). Nebo snad původní Zelený?

P2: Ha-ha-ha (směje se P2, E si mocně přihne). Ve který je teď vlastně Kateřina Jacques?

P1: Není ona furt v tý Liškově straně zelenejch?

E: Je, ale k čemu Kateřina Jacques? Její jediný politický tah byl ten, že se nechala zmlátit ve správnou dobu.

(Všichni vyprsknou smíchy.)

P2: Nebo ten její trapas s biomasou. Heh.

P1: No, ona je pořád ve starý straně Zelených. Ale Bursík má ten svůj nový les.

P2: Že by proto, kdyby se dostal jen jeden do parlamentu, tak aby byla rodina zajištěna? (Smích). 

P1: Jednou přišel k nám do čajovny. Jen co jsem přišel, tak vstal, potřásl mi rukou a řekl: Jmenuji se Martin Brusík a vyklopil mi jejich volební program. No, chtěl můj hlas, já jeho objednávku. Ale jen jeden z nás dosáhl svého cíle.

E: (Natáhne před sebe ruku jako kdyby chtěl někomu potřást rukou) Kuní ksicht. Chci váš hlas. A já chci vědět, co si dáte. (Všichni se smějí).

P2: (Pobaveně) Nebo snad Babiše? 

P1: Toho udavače?

E: No tak občas někoho udáš no. S tím naděláš.

P1: Máš recht. Co to je občas někoho udat. Dělalo se to běžně.

E: No ale s Babišem nám přijde novej Berlusconi, to si uvědomujete, pánové?

P2: Velkopodnikatel, co vlastní média a zemědělství. To bude hustý.

E: I když na druhou stranu chápu, že pokud člověk dokáže od ničeho vybudovat velkou firmu, tak je dost kvalifikovaný k tomu řídil jiné lidi a tudíž i stát.

P1: A udávat je.

E: No už to vypadá že to jde ruku v ruce. (Smích všech tří).

P1: Myslíte ale, že se dostane ódéeska?

P2: (Pobaveně) No možná by mohla překročit kvórum.

E: (kýve hlavou) Volím pramici.

P2: Jo! Ta se mi taky líbila.

E: Co úsvit mrtvých?

P1: Myslíš Okamurovu neofašistickou stranu? Ha-ha.

E: Hele mě překvapuje kam to všude dotáhli naši prezidentští kandidáti. Ze Zemana se nám stál prezident...

P2: (vyprskne) Ty vole...

E: (pokračuje) Kníže by byl teda pořád ministrem zahraničí pokud by ho nevyšoupli. Pitomio se stal senátorem a teď má ještě šanci být ve Sněmovně. Cha-chá. (kroutí hlavou). A Želé se stal ministrem financí. Kde to žijem?

P1: Já bych ti to řek, ale asi bys to nechtěl slyšet.

P2: No ale uvědomujete si, že nejhorší na tom všem je, že nám už nikdo nezbývá?

P1: No tak jako každý volby.

P2: No jo, ale koho teda?

E: Já mám jasno. Já narozdíl od vás alespoň podpořím hospodu.