Pozdě, ale přeci, tak by se dalo shrnout zavedení školného. V západním světě se jedná o zcela běžný institut umožňující spolufinancovat nebo zcela financovat vyšší vzdělávání.
Samotné zavedení školného bez adekvátní finanční podpory by samozřejmě bylo protisociální, bohužel takový je i současný stav. Zpočátku je nutno konstatovat, že uvažované školné je jen relativně zanedbatelným nákladem v celkových nákladech vysokoškolského studenta. Zatímco uvažované stropy školného odpovídají částce cca 2000,- Kč měsíčně, obvyklé další životní náklady studenta se pohybují v částkách kolem 5-7000,- Kč za stejné období.
Školné je jedním z nástrojů, který může eliminovat nešvary současného vysokoškolského vzdělávání. Jedná se zejména o prodlužování studia a vícečetná, často nedokončovaná studia. Studium zdarma je jakožto volný statek nadužíváno, řada studentů nevyhodnocuje, kterou školu chtějí skutečně studovat a po úspěšném přijetí na více škol tyto rádoby studují současně s tím, že většina z nich si zvolí svoji školu až po čase a studií na jiných školách zanechá. Za situace financování veřejného školství ze státního rozpočtu takto vznikají de facto všem daňovým poplatníkům marně vynaložené náklady. Studenti přímé výdaje nepociťují. Zároveň souběhem studií je znemožněno dalším uchazečům na školách studovat. Přestože tito "neúspěšní" byly v často bizardních přijímacích řízeních méně úspěšní, mohli školu absolvovat a ve výsledku z ekonomického hlediska země přinést kýžený prospěch. Někteří studenti dokončí souběžně více škol, nicméně relativní přínos takovéhoto studenta je nižší, než dvou absolventů. Souběžné studium je tedy především osobní investicí, která by měly být zcela financována dotyčným člověkem.
Být ostrovem, kde je vše zdarma znamenáčerpání těmi, kteří by ve svých zemích za obdobný statek museli draze zaplatit. Nejflagrantnějším se toto jeví pochopitelně na nejdražších studiích. Dlouhodobě jsou lékařské fakulty ze značné části (někdy i většinově) obsazeny zahraničními studenty, kteří po absolvování studia opouštějí ČR. Jednou věcí je otevřenost vůči světu, zejména v rámci Evropské unie, na druhou stranu nejsme tak ekonomicky silný stát, abychom mohli zdarma vzdělávat odborníky cizím státům, aniž by tím ČR nebo finančně vyjádřeno státnímu rozpočtu vznikal jakýkoli prospěch. Z dlouhodobého hlediska se rýsuje akutní nedostatek lékařů a je to jen výsledek dlouhodobě neřešeného problému.
Současné zavedení školného je nutno chápat především z psychologického hlediska, neboť stanovené stropy jsou příliš nízké a nereflektují skutečné náklady. To s sebou přináší diskriminaci mezi podporovaným a nepodporovaným vzděláváním, například ve formě zahraničního studia. Teprve dosažením školného ve výši skutečných nákladů budou vytvořeny předpoklady pro kvalitativní soutěž vysokých škol nejen v rámci omezenosti naší země, ale přinejmenším v rámci širšího regionu.
Pochopitelně nejcitlivější částí je skutečné financování tak, aby žádné sociální skupiny nebyly vyloučeny od možnosti přístupu ke vzdělávání. Oproti přímým platbám se jeví odložené platby se splácením až po dosažení násobku např. minimální mzdy nebo průměrného výdělku jako ideální řešení. Pokud absolvent vysoké školy nikdy tohoto výdělku nedosáhne, ani nikdy nebude dané náklady splácet. Podstatné je především stanovení takových kritérií, aby úroková míra ze studijního úvěru a koeficienty, kdy je úvěr splatný, nebyly pro absolventa likvidační.
K dokonalosti avizovaného systému však chybí ještě jeden krok, tak jak to učinily jiné státy. Výše bylo jasně zmíněno, že uvažované školné je oproti dalším nákladům relativně zanedbatelnou částkou. V dnešní době jsou to především životní náklady, které znemožňují, často i velmi nadaným, leč ekonomicky nezajištěným lidem studovat. Přivýdělek během studia se stal zcela běžnou záležitostí každého studenta, nicméně musí-li dosahovat částek k uspokojení veškerých svých nákladů, tak pro časovou a fyzickou náročnost způsobuje faktickou nemožnost studovat. Proto vedle půjček na školné s odloženou splatností by za obdobných, byť třeba méně výhodných podmínek, měly existovat půjčky na životní náklady během studia. Bez takovéhoto zajištění nový systém neumožní přístup k vysokoškolskému vzdělání dalším osobám, nýbrž jen upraví současný stav.
Úvěrová možnost však musí být jasně limitována, tak aby nemohla být zneužita "věčnými" studenty. Proto by měly být zřízena osobní konta či fondy podpory, která by se kromě ročního finančního stropu na školné a zmíněného finančního stropu úvěru na životní náklady limitovala i maximálním počtem let, po kterou by bylo možné prostředky čerpat. Ideálně dle současného stavu na dobu standardní doby studia zvýšenou o jeden rok (ten pokrývá jak možný neúspěch, prvotní špatnou volbu školy, tak i třeba nezapočtené zahraniční studium). Na čerpání z takovéhoto účtu by bylo vhodné navázat případné další bonifikace, jako jsou v současnosti různé podpory spoření nebo příspěvky do penzijních fondů.
Zásadní je též podmínka možnosti čerpání úvěru. V současné době tvoříme součást Evropské unie, tudíž stejné podmínky musí být stanoveny pro občany ČR, jakož i občany jiných členských států. Konečně, i kdyby tento princip neplatil, bylo by nespravedlivé vytvářet odlišné, protekcionistické, podmínky jen z důvodu odlišného státního občanství, přestože by zde existovaly dostatečně silné vazby právě k ČR. Obdobné by bylo vázat možnost úvěru jen pro studium v rámci ČR. Podmínkou poskytnutí úvěru by měl být proto alternativně daňový domicil rodičů nezletilého v posledních několika letech, bydliště studenta v posledních několika letech, případně jiné vazby k ČR. Pokud by tedy cizinec, i ze země mimo EU, měl dostatečně pevné vazby na ČR, potom by byl způsobilý úvěr získat. Oproti tomu občan ČR, který se svou rodinou celý život strávil v zahraničí, tam i jeho rodina odváděla daně by nebyl způsobilý čerpat úvěr. Takovýto princip otevírá spolu s osobním úvěrovým fondem (kryjícím též životní náklady) prostor celoživotního vzdělávání. Věkové omezení možnosti úvěrového čerpání by bylo diskriminační.
Absolventi, kteří by byli schopni splatit poskytnuté úvěry předčasně nebo dokonce úvěr vůbec nečerpat musí být zvýhodněni, jinak by se systém stal jinou formou zdrojů financování, neboť pro svou výhodnou by byl splácen až na posledním místě. Takovýmto studentům by měl vzniknout nárok na daňový bonus vypočítaný tak, aby předčasné splacení částky bylo výhodnější, než splacení komerčního úvěru. Forma zvýhodnění zároveň eliminuje spekulativní formu splácení.
Školné rozhodně není nespravedlivé. Dnes školné ve svých daních platí ti, co nikdy nestudovali nebo těm, kteří studují věčně nebo na více školách, cizincům. De facto tím všichni ušetří. Zlepšit současný stav lze však jen úvěrovou možností na životní náklady při studiu.
Tento příspěvek byl publikován dne 15.6.2010 17:09 na blogu stránek http://houfek.blogy.novinky.cz
Z důvodu zrušení tohoto blogu včetně archivu si jej dovolil autor re-publikovat.
