Pan autor

záplavou učených slov pouze opisuje totalitní myšlení. Zjevně upírá právo myšlení každému člověku .Podle něj zřejmě existuje jakási "elita národa", která ví nejlépe, co je pro plebs dole potřebné a prospěšné. Dá se souhlasit s tím, že jakási taková "elita" snad existuje, nicméně tak odtržená od reality a znalosti potřeb lidí, že ony zákony tomu pak odpovídají. Když k tomu přičteme ještě  zájmy elity ekonomické, pak je obraz naší společnosti úplný. Pokud, pane autore, cítíte potřebu být chráněn před sebou samým,  zajděte si k lékaři. Já patřím k lidem, co sami dokáží rozhodnout, co je pro ně prospěšné, aniž by omezovali ostatní. Nepotřebuju befel k zapnutí pásů ( i když nad 80 Km/h jsou k ničemu), o "prospěšnosti" denního svícení se už začíná nesměle špitat, a do servisu si zajedu ve vlastním zájmu, když potřebuji a ne abych cpal peníze do kapsy jisté lobby. Lidi se nedají vychovávat  jen befely.Každé dítě ví to dnes,  že řetěz mravy nenapraví.

Ještě bych dodal,

že jsme se kdysi na škole učili o rozdílu mezi socialistickým a demokratickým pojetím práva. V socialismu bylo zakázáno vše, co nebylo povoleno, kdežto v demokracii platí právní zásada, že je povoleno vše, co není zakázáno. V době současné pseudodemokracie a pod pláštíkem líbivých proklamací jsme se dostali do stádia, kdy v některých oblastech množství demokratických zákazů začíná převyšovat počet  socialistických povolení. Navíc ony demokratické výhody začínají být stále hůře dostupné čím dál větší vrstvě  lidí .

a to prosím píšete o kterém státě

Copak u nás"Řada právních norem kopíruje zvyky tak,aby eliminovala z kvantitativního hlediska excesy minimálního množství lidí?Copak u nás jsou nyní  zákony navrhovány na právním povědomí nebo socio-kulturních zvycích?

Kdo jiný než právník by měl vědět o stále rostoucí houštině zákonů a  vyhlášek  aktualizovaných, většinou jen z objednávky politického rozložení v parlamentu a silného lobbingu?

Takže,asi je podstatné se zeptat o kterém státě to uvažujete.Zda o nějakém ideálním demokratickém státě,který by chránil především zdraví i zájmy svých občanů a nebo České republiky.Už při boji proti mexické chřipce stát prokázal své "schopnosti",rozhazovat státní peníze,ale i riskovat zdraví občanů na nevyzkoušeném léku.Potom je skutečně na diskuzi,zda je povinné očkování dětí(nad rámec obvyklý jinde v Evropě)skutečně zdraví nezbytné,a nebo jen další státem zařízený penězovod,vedle stejně povinné výměny autolékárničky, výměny řidičáků,solárních elektráren,..