Obnovení lidových milicí

V souvislosti s recentními riziky neodvratitelných teroristických útoků mají být občané aktivně zapojeni do obrany demokratických hodnot českého státu, což vyžaduje odpovídající změny Ústavy ČR.

Dle populistických výroků politiků je třeba inkorporovat do Ústavy ČR právo nosit střelnou zbraň, neboť jen aktivní obranou občanů lze předejít teroristickým útokům „vlků samotářů“. Paradoxem však zůstává, že nedostatečná regulace držení střelných zbraní v některých státech vede v těchto státech nikoli ke snížení kriminality nebo odvrácení útoků, ale k celkovému zvýšení obětí útoků střelnou zbraní (ačkoli se však jedná o útoky vedené legálně drženou střelnou zbraní). V porovnání množství obětí teroristických útoků vlků samotářů a obětí útoků legálně drženou zbraní, druhé prozatím vede.

Političtí harcovníci se snaží získat body politické podpory prosazováním potřeby změnit Ústavu ČR, která by dle jejich proklamace měla zaručovat právo nosit střelnou zbraň. Absolutní právo nosit střelnou zbraň však nemá ani USA, neboť by bylo asi politickou sebevraždou prohlašovat, že několikanásobný vrah ihned po opuštění z vězení má právo si v nejbližším obchodě koupit třeba pistoli. Ostatně z platného trestního práva se podává, že zbraní je cokoli, co může zvýšit intenzitu útoku. Proč tedy by do Ústavy ČR nemělo být inkorporováno také právo nosit vidle, cepíny?

Volnost nákupu zbraní v USA vede k posměšnému připodobnění nákupu v hypermarketu – „dnes ke každé pistoli 100 ks nábojů zdarma“.  Bohužel stejně jako lecjaký agresivní řidič spíš ovládá ničivou zbraň, tak absolutní volnost držení zbraní zvyšuje míru nebezpečných samozvaných strážců spravedlnosti. Každý zná ve svém okolí agresivní jedince, a co by zmohli se zbraní v ruce netřeba domýšlet …

Naopak prosazování absolutního zákazu nošení střelných zbraní je stejně nesmyslné. Existuje řada provozů, které vyžadují možnost aktivní ochrany – ať již jsou to jaderné elektrárny, chemické závody, banky, převozy peněz, riziková povolání apod. Pokud by došlo k absolutnímu zákazu nošení zbraní s výjimkou policie a armády, neznamenalo by to nic jiného, než že tyto složky musí zastoupit funkci nyní zastávanou soukromými subjekty. Pokud by tedy státu neměly vzniknout další mandatorní výdaje, nezbylo by nic jiného, než umožnit „pronájem“ příslušníků bezpečnostních sborů soukromým subjektům. Lze předpokládat, že potřeba zajištění ochrany by zůstala stejná, tedy muselo by jí vykonávat stejné množství osob. Je nasnadě, že absolutním zákazem nošení zbraní by se počet osob držící zbraně nemusel výrazně snížit, neboť řada osob by musela přejít do služeb státu, který by je poskytoval soukromým subjektům. To už hodně připomíná plíživé zestátňování.

Proklamované masové zapojení občanů do aktivního zajišťování bezpečnosti připomíná spíše lidové milice, ale bez jakékoli regulace a kontroly. Populistická snaha některých politiků vytvořit si svůj pomníček absolutní změnou existujících podmínek držení střelných zbraní je spíš projevem neschopnosti mít jakékoli nápady v reakci na teroristické útoky ve světě, než solidním řešením, které by mohlo veřejnosti pomoct.

Absurdita celého návrhu je podržena skutečností, že u nás se málokdo dočká aktivní pomoci při nehodě či náhodném kolapsu, dokonce ani při slovní rozepři nelze očekávat aktivnější podporu okolo postávající veřejnosti, proč by to mělo být v případě masového nošení zbraní jinak?

Dokud veřejnost nebude motivována k aktivní pomoci druhým a pokud nebude mít jistotu, že adekvátní a po právu poskytnutá pomoc nebude znamenat roky soudního řízení, nelze očekávat, že ústavní právo nosit zbraň cokoli změní. Současná právní úprava nutné obrany a krajní nouze je na legislativní úrovni dostatečná, důraz by měl být kladen na rychlou aplikaci výkonnými a soudními orgány. Tyto orgány by měly zajišťovat, že nebude trvat roky potvrzení, že někdo po právu chránil život a zdraví své či jiného. Zároveň regulace držení zbraní musí zajišťovat, že je nebudou mít k dispozici labilní jedinci.

Politici se snaží obhájit ústavní zakotvení práva nosit střelné zbraně „nebezpečím“ evropské regulace, která má právo nošení zbraní zakázat. To už však zcela připomíná Kocourkov, který si schvaluje své vyhlášky, aby tím bojoval proti zákonům. Politická inkompetence na evropské úrovni nemůže vést k absurdní spásné legislativě na národní úrovni. Kdo by se pak divil EU-xitům.

Věřím a doufám, že nedojde k ústavnímu zakotvení práva nosit zbraň a související „lidové“ ochraně pořádku. Pokud by tomu tak nebylo, nezbylo by mi v obavách nic jiného, než zvolat: „Lidé, bděte!“.