Právo má být prostředkem sociálního a ekonomického rozvoje, nikoli prostředkem akademického experimentování a politické seberealizace.
Tento týden byl Poslaneckou sněmovnou schválen nový občanský zákoník v doprovodu značné mediální pompy. Stále se opakující teze upozorňují, že původní znění kodexu je příliš staré a v dnešních právních vztazích nepoužitelné. Skoro žádné komentáře však nezdůrazňují, co konkrétního nový občanský zákoník přináší – konečně císařovy nové šaty lze těžko popsat.
Zatímco rakouský občanský zákoník může existovat dvě stovky let, v Čechách se smiřme s vysokým sebevědomím žijících, že dokáží vše lépe a nejlépe z gruntu. Současný občanský zákoník zdaleka není ve znění skoro 50 let starého právního předpisu, ale je to skoro 50 let tvořené dílo, zhodnocené bohatou aplikační praxí. Pokud se tedy kdy v minulosti objevil interpretační nebo aplikační problém, byl řešen formou soudního výkladu nebo příslušnou novelizací. Lze přitakat, že díky tomu se stala struktura kodexu oproti původní formě značně nesourodou, nicméně bez jakéhokoli negativního důsledku pro jeho užití.
Jedním z nejzdůrazňovanějších důvodů potřeby nového kodexu je údajně nepřesná právní terminologie. Z hlediska účelu práva ve společnosti však není rozhodné, zda právní terminologie odpovídá akademickému pojetí o přesnosti, nýbrž zda z hlediska své aplikace přináší kýžený efekt (parafrází váženého profesora Knappa, zda snižuje společenskou entropii). Z hlediska právního systému není podstatné, zda červená barva je v právním předpisu označována jako modrá, pokud takovýto význam bude všem subjektům práva zřejmý. Daleko negativnější dopad je prohlásit, že dosud modrá, značící barvu červenou bude označována jako oranžová. Z akademického hlediska máme sice přesnější definici, nicméně nastane rozpor mezi právním vědomím a právem, který se negativně projeví na možnost jednání osob v dobré víře, tedy i v dosažení účelu práva. Konečně jako dobrý příklad lze uvést právní pojem „firma“, který více jak deset let neoznačuje obchodní společnost, ale má oproti společenskému právnímu vědomí zcela odlišný význam. Lze tedy dospět k závěru, že změna zažité právní terminologie je zásadně nežádoucí, neboť může vést k odlišnému výsledku právního jednání, než který jednající zamýšlí.
Pokud by nastala skutečná potřeba změny právní úpravy, to ať již v důsledku společenského rozvoje nebo nepřesnosti legislativního textu, pak je vhodné změnit jen konkrétní právní institut. Pouze drobné legislativní změny umožňují precizní diskusi a domyšlení potenciálních důsledků schvalované změny. Přestože tedy byl formálně navrhovaný kodex veřejně diskutován, s ohledem na jeho rozsah tato diskuse nemohla dosáhnout dostatečné míry detailu.
Každá legislativní změna přináší své ekonomické dopady. Přijmout v době hrozby ekonomické krize komplexní novou právní úpravu je ekonomickou sebevraždou. Každá změna právního předpisu vyvolá nutné zvýšení nákladů na její uvedení do aplikační praxe. Pro ekonomické subjekty to bude především znamenat revizi veškerých smluv (zejména formulářových a vzorových), které vznikaly desetiletí a představují hodnotné know how. Dosud ustálená rozhodovací praxe soudů bude zahozena a znovu budována na zelené louce. Absence existující judikatury povede k většímu množství sporů a tedy dalšímu zatížení a prodražení justice. Pomalá justice je z ekonomického hlediska jen dalším břemenem pro možný ekonomický růst. Nemalou újmou bude zmíněný dopad na rozpor mezi právním předpisem a právním vědomím. Nejvyššího efektu může dosáhnout právní úprava pouze za předpokladu, že není v rozporu s právním vědomím a to vzniká desítky let.
Nerad bych pouze haněl schválený kodex, protože v některých aspektech může přinášet pozitivní posun, nicméně z hlediska společenského přínosu jej nyní považuji za legislativní mýlku a budoucí zlatý důl advokátů.
Snad závěrem se pousmát nad tím, že až za účinnosti nového občanského zákoníku zdědíte po vzdáleném strýci stokorunu a za půl roku se zjistí, že strýc dlužil milion a vy jej musíte ze svého zaplatit, jistě pak doceníte přínos rekodifikace.
