Nechceme-li, aby zadlužené státy opustili eurozónu, neboť by to znamenalo destabilizaci politicko-ekonomického základu hospodářského prostoru, nechť eurozónu opustí ekonomicky stabilní státy.
Vím, že tato myšlenka zní poněkud zvláštně, nicméně je zjevné, že u některých států pro záchranu jejich ekonomik prostá částečná finanční pomoc nepovede ke kýženým efektům. Je pravdou, že nedobytností pohledávek za těmito státy utrpí též národní ekonomiky dalších (dosud stabilních) států, nicméně je dnes zjevné, že finanční pomoc nemůže dosáhnout takové výše, aby významně pokryla všechny pohledávky.
Umožňuje-li právo EU, aby některé státy vytvořili rámec užší spolupráce, potom není nic snazšího, než aby tyto státy zavedly „euro vyšší úrovně“, bez ohledu na název této potenciální měny. Takovýto postup by umožnil devalvaci současného eura a tedy otevřel cestu k uzdravení zadlužených ekonomik, jimž právě současné euro je oprátkou kolem krku.
Snaha udržet současné euro se nezakládá jen na čistě ekonomických aspektech, nýbrž i na politickém základě, neboť vylučování členů eurozóny by vyslalo negativní signál ve schopnosti členských států udržet dlouhodobou stabilitu a vypořádat se s potenciálně vzniklými problémy.
(Prosím, považujte tento příspěvek jen jako určitý strohý myšlenkový podnět.)
