Kdo utrácí peníze v zahraničí, ať přijde o občanství

Zbavme občanství všechny lidi, kteří zdaňují v zahraničí, tak by se dala interpretovat vyjádření pana poslance Humla, v souvislosti s tím, že paní Kvitová zdaňuje své příjmy v Monaku.  A co další důvod zbavení občanství, třeba utrácení v cizině?

Zatímco za minulého režimu zbavování občanství byla běžná procedura v souvislosti s emigrací, tedy nepovoleným pobýváním v zahraničí, pak myšlenka pana Humla jde ještě dále, neboť dle ní by bylo penalizováno dovolené jednání.  Rozvitím stejné myšlenky bychom mohli dojít k závěru, že kdo pracuje v zahraničí, měl by přijít o občanství nebo ten, kdo tam utratí většinu svého příjmu.

Bohužel v diskusích v souvislosti s paní Kvitovou se objevují argumenty, že zdaňovat příjmy v zahraničí je nemorální, protože díky českým penězům dosáhla svého úspěchu či, že se jedná o projev závisti. Ono na každém ze zmíněných argumentů může být část pravdy, i když lze důvodně v tomto případě tvrdit, že za úspěchem stojí tvrdá práce a vlastní investice. Je však stejně nemorální, pokud někdo vystuduje v České republice a pracuje a tedy i zdaňuje v zahraničí?

Podstat problému je totiž někde jinde. Pokud závist a politická inkompetence vede k vytváření nepříznivého ekonomického prostředí, nelze se divit, že řada úspěšných odborníků odchází pracovat do zahraničí a podnikatelé a lidé s vysokými příjmy se snaží hledat cesty k ekonomické efektivitě a tedy i ke snížení zdanění. Kdo z nás by nevyužil slevy nebo úspory, pokud by měl takovou legální možnost?

Pokud naše závist vede k podpoře velkého zdanění, není divu, že je-li to možné, pak se zdaňuje jinde. Paradox rostoucího zdanění je, že čím jsou vyšší daně, tím je nižší jejich výběr, protože větší skupině osob se vyplatí hledat způsoby daňové optimalizace. Kde je tedy chyba v ČR nebo v paní Kvitové ?