Tisíckrát opakovaná lež zůstává lží, avšak někdy se stane většinovým názorem. Mediálně prosazovaný názor, že každý důchodce je neužitečný levičák bez znalostí moderního světa a technologií je zcela zřetelný. Bohužel stereotypy jsou často zlozvyky vedoucí k dalším problémům.
V první řadě demografické zastoupení staršího obyvatelstva by za výše uvedeného předpokladu znamenalo zcela drtivá volební vítězství levicových stran, přestože tomu tak není. Dokonce absence názorové homogennosti
staršího obyvatelstva se projevila ve volební porážce speciálně orientované politické strany.
Daleko nebezpečnější fenomén, než podpora levice staršími lidmi je její podpora mladší generací, která již neměla osobni zkušenost s totalitarizujícím režimem. Opomeneme-li nesvobodu a porušování lidských práv, izolacionismus, fronty na nedostatkové zboží a nižší životní úroveň, potom jistoty jako zaručený starobní důchod, pracovní místo a mzda i pro nepracující, lékařská péče zcela zdarma, absence vandalů ap. jsou skutečně krásnými lákadly (bohužel vytrženými z kontextu někdejší reality).
Daleko podstatnější, než přemlouvání sklaních levicových voličů je připomínání toho, čeho levice byla schopná a ukazování na současných problémech zadlužených zemí, kam levicová politika vede.
Zapomínání a absence vlastního prožitku je nebezpečnou vstupenkou k opakování historie.
Takzvaná revoluce vedoucí ke změně režimu proběhla před více jak dvaceti lety. Pokud bychom přijali závěr, že většina dnešních důchodců jsou levicově orientovaní, nutně bychom museli akceptovat absurdní závěr, že revoluci nám z podstatné části podporovali levičáci.
Pravicová politika neznamená extremistický egocentrismus, jak bývá naznačováno. Moderní pravicová politika ctí principy solidarity, minimálních sociálních standardů, to vše však podmiňuje individuální snahou v maximálních možnostech jednotlivce. Pravdou je, že ten kdo by měl zájem pouze parazitovat na sociálním systému, aniž by se přes své možnosti jakkoli snažil, nutně za pravicové politiky o podporu přijde. To, co nabízí levicová politika je rovnostaření, to ale vede pouze k redukci individuální iniciativy a rovnosti v chudobě.
Je ekonomickým faktem, že stárnutí obyvatelstva je ekonomickou zátěží z pohledu poměru k těm ekonomicky aktivním. Přesto bych se zdráhal konstatovat, že tvrzení o zátěži důchodců jsou míněna zcela vážně, jak už je to vlastně typické při remcání českého národa na cokoli. Zdaleka již není pravda, že by se důchodci nebyli schopní učit novým věcem a využívat nové technologie; spíše je často využívají méně zjevným způsobem. Důchodci svojí spotřebou významně podporují růst HDP, rozvoj lékařských metod atd.
Životní zkušenosti nejsou zcela nepřenositelné a jejich hodnota je nedozírná. Věk sám o sobě neznamená mít v určité oblasti zkušenost, leč statisticky s věkem roste pravděpodobnost výskytu. Nevyužití tohoto potenciálu je mrháním dostupnými zdroji, takže navštivme dědu a bábu a zeptejme se, jak bylo za levice.
Tento příspěvek byl publikován dne 28.4.2010 11:34 na blogu stránek http://houfek.blogy.novinky.cz
Z důvodu zrušení tohoto blogu včetně archivu si jej dovolil autor re-publikovat.
