Stejně, jako bych schválen zákaz prodeje o třech státních svátcích, nebudou hasiči o těchto svátcích dostupní a lidé jsou povinni se zabezpečit hasicím přístrojem, jehož dostupnost bude kontrolována.
Schválení zákazu prodeje je dalším nekoncepčním vítězstvím dobromyšlenkářů, kteří na nesmyslu dokázali postavit svůj pomník. Idea toho, že každý bude moci být o svátcích se svou rodinou je stejně krásná, jako, že každý bude pracovat dle svých možností, ale požitky bude čerpat dle svých potřeb.
Často se jeví, že inkompetentní rozhodování legislativních orgánů pravděpodobně pramení z absolutního odtržení od reálného světa. Pokud by každý měl mít možnost být doma a nemusel či dokonce nesměl vykonávat své povolání, pravděpodobně bychom státní svátky nazývaly dny chaosu, kdy hasiči nehasí, policie nehlídá, lékaři neléčí, elektřina se nevyrábí, teplo se nedodává a z hotelů vás vyženou, neboť všichni jsou se svými rodinami a užívají si ty krásné okamžiky rodinného štěstí v nefunkčním státě.
Zákonná restriktivní regulace by měla být až posledním prostředkem úprav lidského chování, neboť zákazy jsou vždy největším zásahem do svobod demokratické společnosti. Stejného efektu lze přitom často dosáhnout ekonomickými nástroji, které reflektují principy nabídky a poptávky.
Namísto zákazu prodeje pod rouškou ochrany pracovníků mohlo být legislativně stanoveno, že při výkonu práce např. ve svátcích náleží zaměstnanci několikanásobek jeho průměrné hodinové mzdy. Bylo by pak na rozhodnutí zaměstnavatelů, zda se jim vyplatí takto investovat nezanedbatelné částky do mzdových nákladů, na druhou stranu nemálo zaměstnanců by takovéto extra dobře placené hodiny ráda vykonávala.
Rozhodnutí, že výlučně určitá skupina osob nemusí, resp. nesmí vykonávat práci je ve svém důsledku diskriminační, neboť proč by se taková regulace neměla týkat i jiných povolání, jak bylo zmíněno výše. Odpověď se bude trochu vnucovat sama – ale opravdu chtějí dobromyšlenkáři říci, že prosadili ochranu někoho, bez nichž se obejdeme, kdežto na ty, bez nichž se neobejdeme, se prostě nemyslí?
