Šedý zákal, který se nedá odstranit

Je-li člověk slepý v důsledku závažného narušení orgánů, sloužících k vidění, ať již od narození nebo jako následek nějaké nemoci či úrazu, je to politováníhodné a zaslouží si to soucit a ohleduplnost jiných. Ovšem neochota vidět a slyšet to, co by člověk měl, a v čem mu nebrání nic než jen vlastní pýcha či osobní zaslepenost a zatvrzelost, je odsouzeníhodná. Stěžují si na to i proroci Starého zákona. Jeremiáš varuje: „Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu! Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší.” Podobně Ezechiel slyší Hospodinovo hodnocení situace národa: „Lidský synu, bydlíš uprostřed vzpurného domu. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší.“

To mě napadlo, když jsem si přečetl v sobotní MfD rozhovor s poslancem hnutí ANO Ivanem Pilným, jemuž sekundoval užvaněný klaun Tomio Okamura. Rozhodně bych si nedovolil považovat poslance Pilného za člověka mdlého rozumu, naopak. Jeho profesní kariéra svědčí o tom, že jde o člověka nadprůměrně inteligentního a vzdělaného, který své vědomosti a znalosti dokáže přenést do reálného života. Podle zveřejněného CV byl zakladatelem české pobočky Microsoftu (a jejím prvním generálním ředitelem), posléze působil v představenstvu Českého Telecomu, napsal několik publikací a v současné době založil projekt Learn2Win, který se zabývá výzkumem mozku a poznatky přenáší do manažerské praxe.

Klobouk dolů. Vcelku správně Ivan Pilný v rozhovoru odmítl laciný antikomunismus a řekl že pro něj se vždy jednalo o osobní postoj, obranu a vzdor proti systému, který tu byl. Logicky muselo dojít i na Pilného vztah k Andreji Babišovi. „Že tu bylo deset tisíc hajzlů,“ řekl Ivan Pilný, „kteří udržovali ten systém, je jiná věc. Andrejovi Babišovi prostě věřím.“

To tedy zařinčelo na plné pecky.

Tak tedy již po několikáté. Andrej Babiš je veden ve svazcích slovenského Ústavu paměti národa jako agent StB a nemá lustrační osvědčení. Babiš sice tvrdí, že s komunistickou Státní bezpečností nikdy nespolupracoval, ale na internetu visí jeho svazek, čítající 28 stránek. Podle tohoto svazku spolupracoval Andrej Babiš pod krycím jménem Bureš s StB od listopadu 1980 jako DůVĚRNÍK, později, od roku 1982 jako AGENT. Jeho svazek byl v roce 1989, kdy StB za sebou zametala stopy, skartován. Toho chtěl využít Babiš a na Ústav paměti národa podal žalobu s tím, že jej vedou jako spolupracovníka StB neoprávněně.  Soud, který měl rozhodnout, zda byl Andrej Babiš vědomým spolupracovníkem StB a udával komunistům jiné lidi, měl o tom rozhodnout v Bratislavě 9. října, nicméně byl odročen na leden. Dnes český multimilardář a politik se k němu totiž nedostavil.

Naneštěstí, a s tím Babiš zřejmě nepočítal, se v nedávných dnech objevil v archívech Ústavu i dosud nezveřejněný spis „VOJÁK“. Týká se konspiračního bytu, ve kterém se agent Bureš (Babiš) scházel s důstojníkem tajné bezpečnosti.

O možnosti, že by Andrej Babiš nevěděl, že je veden jako spolupracovník StB a jeho podpis a další dokumenty byly falšované, říká Radek Schovánek z českého Ústavu pro studium totalitních režimů, že je nepravděpodobná. Podle Schovánka už jenom to, že se orgány StB scházely s Babišem-Burešem v konspiračním bytě, znamená, že estébáci museli mít k němu důvěru, že úkryt nevyzradí.

Pokud bychom chtěli uvěřit tomu, že Babiš o své spolupráci s StB nevěděl a že tedy nebyl vědomým spolupracovníkem StB, musely by v archívech být zfalšovány i další spisy a protokoly. Nejde zde jen o svazek BUREŠ či o spis konspiračního bytu VOJÁK, existuje i další svazek, týkající se akce OKO, a také záznamy v archívu, záznamy z porad atd. Že by toto vše někdo změnil a zfalšoval, je absurdní. To už by bylo možné zpochybnit i samotnou existenci StB.

Tohle vše ale Ivan Pilný nevidí, neslyší. On prostě Andreji Babišovi věří.

Víra, jak známo, hory přenáší. Ale že by přenesla Andreje Babiše i přes jeho temnou minulost se mi nechce, na rozdíl od pana Pilného, věřit. Šedý zákal se dnes dá celkem lehce operativně odstranit. Operativní svazek už nikoliv. Přestože mají oči, nevidí to.

Ivan Bednář