Putin teprve přijde

Hodně se v poslední době připomíná, že Zeman by chtěl usurpovat větší díl moci, že by chtěl parlamentní demokracii přetvořit do (polo) prezidentské, a často bývá přirovnáván k ruskému prezidentovi Vladimíru Vladimíroviči Putinovi. Srovnání ale dle mého názoru značně pokulhává, spíše než Putinovi se Zeman podobá Borisi Jelcinovi. Pokud má Zeman s Putinem něco společného, tak pouze to, že podobně jako Putin a jeho strana Jednotné Rusko, stahuje Zeman a jeho strana SPOZ Českou republiku hluboko do minulosti temných slušovických nitek a komunistických aparátčíků.

Boris Jelcin byl prvním demokraticky zvoleným prezidentem po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Podobně Miloš Zeman byl zvolen prezidentem v prvních přímých volbách. Stejně tak jako Zeman byl i Jelcin velice rozporuplnou postavou, jež se za komunistické éry vyšvihla na výsluní popularity jako zastánce  demokracie, byť v jiných rozměrech. V roce 1985 se stal předsedou KSSS v Moskvě. Tvářil se jako velký reformátor (perestrojka) a populista (např. jezdil do práce trolejbusem), čímž si získal popularitu u obyvatel Moskvy. Zeman si slávu získal jediným článečkem v Technickém magazínu. Ne náhodou se článek jmenoval Prognostika a přestavba. Volební kampaň v roce 1996 absolvoval v autobusu zvaném Zemák.

Jelcin verbálně podporoval demokratické svobody, včetně svobody tisku, se kterým ale zákulisně manipuloval. Stejně tak Zeman oceňuje nezávislost médií, ale současně je přirovnává k žumpě, stoce, a novináře k hnoji a póvlu, který v ní plave.

Ani Jelcin jako prezident, ani Zeman jako předseda vlády nedokázal ve své době zabránit korupci v zemi a mizení státní majetku v soukromých rukou (vytunelovaná Liberta, aféra Český dům v Moskvě, Bamberská aféra atp.).

Ke konci úřadu provázely Jelcina zdravotní potíže a problémy s alkoholem. Pravidelně se uchyloval na své venkovské sídlo nedaleko Moskvy a v Kremlu se několik dní nebo i týdnů neukázal. Zeman obchází své vlastní lékařské koncilium a čas od času ho někde fotografové přistihnou s panákem a cigaretou v ruce. Na nejvyšší horu České republiky Sněžku se nechal vyvézt džípem Horské služby, aby si v přísně nekuřácké restauraci zapálil cigárko a dal si pivo (jedno?). Jeho viróza při odemykání svatováclavského pokladu je stejně legendární jako Jelcinův opilecký taneček. Jelcin se při návratu z návštěvy Spojených států nalil tak, že při mezipřistání v Irsku nemohl ani vyjít z letadla, aby si s připraveným irským premiérem potřásl protokolárně rukama. Prý se po cestě za těch pár hodin nachladl a měl – virózu.

Jak Jelcin, tak Zeman jsou oblíbenci Evropské unie. Pro předsedu Evropské komise José Manuela Barrosa byl Jelcin obráncem svobody. Miloš Zeman ve středu 3. dubna 2013 společně s tímto někdejším přesvědčeným maoistou a předsedou Portugalské komunistické strany pracujících slavnostně vztyčili na Pražském hradě vlajku Evropské unie.

Otec ruské „perestrojky“ Michail Gorbačov v roce 1997 v rozhovoru pro francouzský list Le Monde označil Jelcina za nebezpečného člověka, bez morálních zásad a náchylného k hazardu, žvanila bez jakéhokoli svědomí a cynika, který nemá úctu k člověku. Měli bychom si dát na Zemana pozor.

I Zeman má svou podobu žvanila. Ve vlastní knížce „Jak jsem se mýlil v politice“ uvádí, že mu Karel Kryl kdysi vyčetlo, že „by kvůli bonmotu zavraždil vlastní babičku.“

Nakonec Jelcin zaprodal ruskou demokracii KGB. Stal se nesvéprávnou loutkou v rukou bývalého protřelého kágébáka Vladimíra Putina, kterému nakonec v opilosti předal v Kremlu moc za příslib beztrestnosti.

Koho si vybere jako svého nástupce Miloš Zeman a co ten mu za to slíbí?

Ivan Bednář