Lidovci znovu jako fíkový list?

Poslanecká sněmovna si zvolila předsedu (Jan Hamáček ČSSD) a tři místopředsedy (Jaroslava Jermanová ANO, Vojtěch Filip KSČM), Pavel Bělobrádek KDU – ČSL). Křeslo čtvrtého místopředsedy zůstalo zatím prázdné. Miroslavu Němcovou (ODS) a Miroslava Kalouska (TOP 09) sice porazil outsider Tomio Okamura (ÚSVIT), ale potřebnou nadpoloviční většinu nezískal. V pátek se tedy bude pokračovat. Ale ať hlasování o čtvrtém místopředsedovi dopadne tak či onak, jedno je z dnešního hlasování zřejmé. Rodí se skutečná koalice, koalice ČSSD, ANO a KSČM.

 Jako fíkový list tohoto slepence, který má dva počáteční cíle, a tím je zrušení lustračního zákona a zredukování církevních restitucí, má figurovat KDU – ČSL. Kam až to dojde později je těžké, podobně jako v únoru 1948, předvídat.

KDU – ČSL je jedna z nejstarších politických stran u nás. Vznikla v lednu roku 1919 sloučením několika katolických stran, do roku 1992 nesla jméno Československá strana lidová. Pouze v období 1938–1945 strana neexistovala.

 Lidovci tak dnes stojí před přetěžkou volbou. Udržet si pozici vládní strany či zachovat si čest a slušnost. Věru nezávidím Danielu Hermanovi, který stál v čele Ústavu pro studium totalitních režimů, odkud byl levicovým pučem před časem vyhnán, že má nyní asistovat u této estébácké tragikomedie, nezávidím ani ostatním poslancům KDU – ČSL. Jenomže, už nyní se předseda Pavel Bělobrádek vyjadřuje typicky „hadovitým“ způsobem – lustrační zákon je pro něj nedotknutelný, ale Andrej Babiš ve vládě jako místopředseda vlády být může. 

Nebylo by to poprvé, co si komunisté a sjednocení socialisté vybrali lidovce jako fíkový list. Již v letech 1948–1989 existovali ve formě tzv. „obrozené“ strany lidové, začleněné do komunisty ovládané Národní fronty. „Obrozená strana“ trpěla zvláštní dichotomií: měla vnucené prokomunistické vedení a poslance, kteří plně podporovali komunistickou politiku, a antikomunistickou členskou základnu. Mnozí si jistě vzpomenou na zvlášť odpudivou postavu z té doby, jakou byl Josef Plojhar. Od roku 1945 nepokrytě kolaboroval s KSČ a po komunistickém převratu v roce 1948 patřil k hlavním postavám ČSL coby loajální součásti komunistického režimu. V letech 1948–1968 byl ministrem zdravotnictví. Byl také poslancem Národního shromáždění. Mimo to byl vůdcem různých komunisty iniciovaných „katolických“ organizací, zejména Celostátního výboru katolického duchovenstva a Mírového hnutí katolického duchovenstva.

Podobná situace nastala již v závěru období vlády Jiřího Paroubka, který chtěl hlasovat i s Marťany, aby prosadil své socialistické zákony. Marťané se do Sněmovny nedostavili a tak Paroubek protlačoval zákony za vydatné podpory komunistů. Vládní  lidovci pod šéfováním Miroslava Kalouska jenom tiše přikyvovali. Socani tehdy ve Sněmovně prohlasovali s KSČM proti vůli svých koaličních partnerů několik klíčových zákonů a novel, především pak novely zákoníku práce a církevního zákona (!!!!).

Zdá se tedy, že se KDU – ČSL znovu ocitá na důležitém rozcestí. Pokud se zúčastní redukce církevních restitucí, ztratí velkou část svých voličů a v příštích volbách ze Sněmovny opět vypadne. Pokud přistoupí na to, že ČSSD s komunisty za podpory ANO zruší lustrační zákon, Pavel Bělobrádek si sice udrží křeslo místopředsedy Sněmovny a jeden dva lidovci nějaká podřadná ministerstva, strana ale ztratí svou tvář a do Sněmovny se také nedostane.

A pokud se lustrační zákon nezruší, ale Andrej Babiš usedne do křesla místopředsedy vlády, a tato vláda dostane ve Sněmovně důvěru, navlékne si KDU – ČSL šaškovskou čepici. I v tomto případě ale přijde o podstatnou část svých voličů.

Věru, zapeklitá situace.

Ostatně, kdybych byl voličem lidovců, jistě by mě znepokojoval už samotný průběh vyjednávání, kdy spolu jedná výhradně ČSSD a ANO a teprve poté, co se dohodnou, oznámí výsledek vyjednávání lidovcům. Říká se tomu lidově, že v tomto procesu hrají třetí housle. Stradivárky v rukách drží Sobotka a Babiš.

Stojí to těm lidovcům za to?

Ivan Bednář