Stářím se zblbne?

Nechce se mi věřit. Blb zůstane blbem i v pokročilém věku a člověk moudrý nezblbne na stará kolena jen tak, pro nic, za nic. Proč tedy staří lidé přestávají věřit svým dětem a uvěří zcela cizímu člověku, který je většinou přišel jen oklamat s nabídkou supervýhodného obchodu. Výhodného pochopitelně pro prodávajícího.

Už mi nějak přestává být těchto nešťastných, starých lidí, líto. Stařenka pláče, vzbuzuje soucit, potom otevře almaru plnou neužitečných, nefunkčních a zcela zbytečných cajků, aby všichni viděli kolikrát naletěla. Vždyť i ta němá tvář se učí vlastní zkušeností. Stařenka ne. Znovu a znovu uvěří řečem lidí, kterým huba jede jak šlejfírna, a mají jediný cíl, a to, přesvědčit stařenku ke koupi. Pochybuji o tom, že tito lidé, většinou opravdu staří, nemají doma nikoho, kdo by jim vysvětlil jakou dělají kravinu. A pokud si říct nedají, tak potom můžou skučet leda sami na sebe. Už skoro dvacet let nás všechna možná média před těmito nákupy varují, pokud to někdo za tu dobu nepochopil, je to jen jeho škoda. Nehledě na to, že před dvaceti lety stařenka ještě nebyla stařenkou, ale ženou v nejlepším věku, a pokud ani tehdy nebrala v potaz varování před "výhodnými" nákupy, lze už uvažovat o lidské blbosti. Nemám proto ráda, když se oklamaní lidé obracejí na televizi a tam líčí svoje útrapy, vždycky si říkám - dobře ti tak! To samozřejmě neplatí v případě, pokud jsou lidé sprostě okradeni vloudivšími se zloději, kteří předstírají že jdou vyřídit důležitý vzkaz, popřípadě zmírají žízní a dobré duši uloupí z kredence důchod. Pokud si ale někdo nechá vnutit zázračný "lavór" na zbavení se všech nemocí, což je blbost úplně evidentní, není mu asi rady ani pomoci. Dovedu si představit, jak je to těžké, přesvědčit některé lidi, aby si opravdu nenechali nic vnutit, zvlášť při nátlaku při předváděcích akcích, které s oblibou důchodci navštěvují. Je to pro ně společenská událost. Výlet, oběd, kulturní vložka ( na akci kterou navštívila moje máma byl bavičem Petr Novotný, který jim půl hodiny vyprávěl jak se nemoh vysrat), takže lidé mají pocit, že něco si koupit je téměř jejich povinnost. Mluvme s nimi, někteří si dají i říct, taky už jsme měli málem doma naprosto nepotřebné deky. Závěrem se omlouvám, že jsem si jako figurantku vybrala stařenku, mohl to být klidně i stařeček, úplně správně, starší spoluobčan či starý člověk, ale to by mi tak neznělo. Mějte se hezky.