Příští rok to fakt koupím včas...

už teď se proklínám ač do Vánoc ještě chybí fůra času,(i když obchodníci si myslí že Štědrý den je po neděli).To je sice letos pravda,ale těch nedělí zbývá ještě sedm,když nepočítám tu dnešní.Na novoroční sliby si nepotrpím,vím jak to vždycky dopadne(blbě),ale jeden si přece jen dávám.Podle nadpisu článku je to zcela jasné.

Ovšem nejen že jsem nekoupila v průběhu roku vůbec nic,a že možností něco koupit bylo dost,ale dokonce si ani nepamatuju co mě v průběhu roku zaujalo natolik že jsem nad tím postála a řekla si "to by se hodilo pod stromeček". Teď mi nezbývá nic jiného než se ozbrojit nezměrnou trpělivostí,tučnou hotovostí,pevnými nervy a vyrazit do některého proslulého nákupního centra kde jsem vidět asi tak často jako jelen albín ve volné přírodě. Nervy a trpělivost ztrácím většinou už na parkovišti,nejpozději když pohlédnu oko v oko prvnímu příšernýmu překrmenýmu sobovi,litujíc že nejsem honěná v myslivosti a tudíž netuším kdy je povolen odstřel. Chvíle uklidnění přinese návštěva oddělení knih,a tudíž mám jako prvního člena rodiny z krku sebe.Vzápětí narazím na Santa Klause a těžce nabytý klid se rázem rozplyne.Rozjímajíc,kterej debil sem TOHLE přitáh,pokračuji v obhlídce. Jako vlastník dvou kluků vyrostlých do obludných rozměrů pátrám v pánské módě po čemkoli odpovídajících rozměrů.Mám smolíka pacholíka neboť i modely označené velikostí XXXL vypadají jak na Kena po redukční dietě. "Snad nepoznají že jsem nakoupila u Rákosek",vzdávám obhlídku modelů."Když urvu cedulky",a jsem rozhodnutá.Stejně všichni šijou v Asii.A je celkem jedno jestli model koupím tady nebo za rohem ve stánku. Dámskou módu míjím,babičky by to neocenily.Nechat cedulku s cenou se nesluší a jejich pojem o láci oděvů se většinou vejde do jedné věty."To muselo stát aspoň pětset!" V drogerii něco urvu,domácí potřeby minu bez většího zájmu,co taky ještě narvat do kuchyně kde už se vaří půl století,a s poloprázdným landaurem se zařadím do fronty u pokladny. A tady získám opět klid,neboť v očích uštvané pokladní vidím přesně to co tam mám ijá.Už aby to bylo za náma! Tak vím že v tom nejsem sama a celkem uklidněná najdu za pomoci široké veřejnosti automat na kafe,toalety a posléze i auto na parkovišti. Ztracené nervy jsou opět na svém místě,trpělivost se vrátí jen co se vymotám z parkoviště,jen ta tučná počáteční hotovost se povážlivě ztenčila a ani po několikerém přepočtení se nehodlá rozmnožit. "To zas stálo za to"myslím si.Ale příští rok fakt nakoupím včas.