Smrdí, smrdí, smrdí! Bouchá pěstičkami, dupe nožičkami a vyvolává do světa hulvátství o skleróze svých protivníků.
Přirozený vůdce je pro mě ten, kdo je přirozená osobnost. Kdo je velkým člověkem.
Velikášství paroubkových slov, gest, umělých činů a hlavně hulvátství v projevu i chování mají ve skutečnosti skrýt jeho strach a malost. Strach, že zmizí, že nebude středem pozornosti, strach o své vůdcovství, o výhody, které to s sebou přináší. Malost a ubohost lidského člověčenství a nepěkných vlastností, touha po moci, zlost, závist a spousta dalších v červené čepici. Historické exkurzy dokazují, že všichni podobní rádoby vůdci trpěli nicotným egem. A proto si museli svými postoji dokazovat sami pro sebe opak. Čistě narcisticky. Schováni za velikostí strany, stranického aparátu a objednaných průzkumů.
Mohl se s kritikou vypořádat jakkoliv jinak, ale my už ho známe. Neumí to. Neumí objektivně věci vysvětlit a logicky zdůvodnit. Obě líčka rudá, zlostí puká a mluví víc než přemýšlí. Je pro něj typické a jednodušší útočit a slovně napadat své soupeře, a třeba i německy. Ať si. Pana Schwarzenberga si vážím pořád stejně, i přes jeho Paroubkem deklarovanou sklerózu.
Siláckými výroky, agresivním chováním a falešnou podporou maskuje pan Paroubek jen nedostatek skutečné osobnosti.
Chce nám za každou cenu ukázat svou velikost.
Pro mně zůstane trpaslík trpaslíkem a nebude větší, i kdyby se na horu postavil. Třeba i s Putinem.
