Je smutné, když nám lžou...

Každý z politiků by nám měl být vzorem, měli bychom mu věřit pro jeho osobnost, jeho názory, vystupování, chování. Každý z politiků má své osobní i profesní jméno, své cíle a plány. A tím, jak politik mluví, chová se a jedná, se profiluje do určité skupiny a ukazuje nám tím, co od něj všechno můžeme a máme čekat, čeho všeho je schopen.

Je smutné, když někteří z politiků musí dostat nařízeno, jak mají vystupovat, aby nepoškodili stranu. Co mají mluvit, jak mají mluvit, kde mají mluvit, k čemu se naopak nemají vyjadřovat vůbec, jakým směrem je potřeba se ukáznit, jak se mají vzdát svého přirozeného naturelu, aby to voliče nevylekalo a nevyděsilo. A vydržet AŽ do voleb. Po nich si zase mohou dělat co chtějí.  

Jinými slovy:

1. Naši politici nejsou samostatné vnímavé a morální osobnosti, protože je musí stranické vedení usměrňovat a hlídat.

2. Tato kontrola politiků je tím větší, čím je kratší doba do voleb.

3. Naši politici se pak musí přetvařovat a dělat věci, které by jinak nedělali, chovat se tak, jak by se jinak nechovali. A naopak.

4. Je smutné, že jedině kritérium blížících se voleb je nositelem změny kultury politického chování.

5. Je smutné, že vůbec musí někdo někomu nařizovat, jak se normálně chovat. 

6. Je smutné, když nám politici lžou...