Uruk – město vyspělé civilizace

Uruk byl jedním z nejdůležitějších měst ve starověké Mezopotámii, jeho kořeny sahají až do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem.

Urucké období dodnes překvapuje historiky a archeology. Tehdejší civilizace byla na neuvěřitelně vyspělé úrovni.

Historie Uruku

Město Uruk je nejznámější svým velkým králem Gilgamešem a epickým příběhem o jeho snaze o nesmrtelnost, ale také řadou prvenství ve vývoji civilizace, k nimž zde došlo. Je považováno za první skutečné město na světě, původ písma, první příklad architektonické práce z kamene a budování velkých kamenných staveb, původ zikkuratu a první město, které vyvinulo válcovou pečeť, kterou Mezopotámci používali k označení osobního majetku nebo jako podpis na dokumentech. Vzhledem k důležitosti, kterou válcová pečeť měla pro lidi té doby, a že znamenala osobní identitu a pověst člověka, mohl být Uruk také považován za město, které jako první uznalo důležitost jednotlivce v kolektivní komunitě.

Město Uruk bylo nepřetržitě osídleno od svého založení až do roku 300 n. l., kdy díky přírodním i umělým vlivům lidé začali oblast opouštět. Do této doby vyčerpala přírodní zdroje v okolí a již nebyla hlavní politickou ani obchodní mocností. Uruk ležel opuštěný a pohřbený, dokud ho v roce 1853 nevykopal William Loftus. Urucké období - Období Ubaid asi (5000 - 4100 př. n. l.), kdy takzvaní Ubaidové poprvé osídlili oblast Sumeru, je následováno obdobím Uruku (4100 - 2900 př. n. l.), během něhož se v Mezopotámii začala rozvíjet města, a Uruk se stal nejrozsáhlejším a vlivným městem.

Městské části a geografické faktory

Město vzniklo spojením dvou menších ubaidských osad. Chrámové komplexy v jejich jádrech se staly čtvrtí Eanna a čtvrtí Anu zasvěcenou bohyni Inanně a praotci – bohu Anuovi. Okres Anu byl původně nazýván Kullaba před sloučením s okresem Eanna. Kullaba pochází z období Eridu, kdy bylo jedním z nejstarších a nejdůležitějších měst Sumeru. Čtvrť Eanna se skládá z několika budov s prostory pro dílny a byla od města obehnána zdí. Naproti tomu čtvrť Anu byla postavena na terase s chrámem na vrcholu.

Zbytek města Uruk tvořily typické dvorní domy, seskupené podle povolání obyvatel ve čtvrtích kolem Eanny a Anu. Uruk byl extrémně dobře proniknut systémem kanálů, který byl popsán jako Benátky v poušti. Tento systém kanálů protékal celým městem a spojoval jej s námořním obchodem na starověké řece Eufrat a také s okolním zemědělským pásem. Původní město Uruk se nacházelo jihozápadně od starověké řeky Eufrat, nyní suché. V současné době je lokalita Warka severovýchodně od moderního toku řeky Eufrat. Změna polohy byla způsobena posunem Eufratu někdy v historii, což spolu se zasolováním kvůli zavlažování mohlo přispět k úpadku Uruku.

Význam a dlouhý úpadek Uruku

Během raného dynastického období (2900 - 2334 př. n. l.), které následovalo po Uruckém období, byl Uruk stále sídlem moci v regionu, i když ve značně zmenšeném stavu, a hlavní dynastie té doby vládly z města. Velká zeď Uruku, o které se říká, že ji nechal postavit sám král Gilgameš, se stále tyčila kolem města, když král Eannutum v roce 2500 př. n. l. vytvořil svou první dynastii z Lagaše a ustanovil svou kontrolu nad regionem.

Pozdější král této říše Lugal-Zage město tak obdivoval, že si vybral Uruk za své hlavní město a sídlo moci. Když byl Sumer v roce 2334 př. n. l. přiveden pod nadvládu Akkadské říše, král Sargon Akkadský (2334 - 2279 př. n. l.) vzdával zvláštní úctu Uruku a posvátné oblasti Inanna a Anu nechal zrenovovat.

I když město ztratilo přední postavení, které si užívalo během Uruckého období, hrálo nadále důležitou pozici až do období (2047 - 1750 př. n. l.). Třetí dynastie Ur, založená Ur - Nammu (2047 - 2030 př. n. l.), vládla takovým způsobem, že dala vzniknout sumerské renesanci a Uruk z toho těžil stejně jako zbytek regionu. S pádem města Ur v roce 1750 př. n. l. a invazí Elamitů do Sumeru spolu s nájezdy Amorejců upadal Uruk spolu se zbytkem Sumeru.

Město však nadále hrálo významnou roli během seleukovského a parthského období pozdní historie Sumeru. To je podstatný bod, který je třeba poznamenat, že mnoho dalších sumerských měst si ve stejnou dobu vedlo hůře. Posvátné oblasti byly nadále udržovány, i když v menší míře, do 7. století našeho letopočtu.

Uruk skutečně hrál důležitou roli v mytologii mezopotámské civilizace až do konce.