Šel za svým snem - Geniální skladatel Georg Philipp Telemann

Georg Philipp Telemann se narodil 14.3 1681 v polabském Magdeburku. Ve čtyřech letech ztratil otce – evangelického pastora. Péče o tři děti připadla nyní jen matce.

Nepocházel ze zvlášť muzikální rodiny, pouze jeho pradědeček sloužil jako zpěvák Halberstadtu, nikdo jiný z jeho přímých předků se hudbou nezabýval. Snad i proto jeho matka neměla pochopení pro chlapcovo hudební nadání, které se záhy u jejího syna projevilo. Jako desetiletý Telemann již hraje na housle, flétnu, citeru a klavír. To vše jako samouk. Ve dvanácti letech komponuje svou první operu, kterou dává provést pod pseudonymem Melante, což je přesmyčka jeho příjmení. Tímto pseudonymem pak často podepisuje své skladby po celý život.

Ani studia na gymnáziu v Zellerfeldu a Hildesheimu nesplnila matčino očekávání. Syn se zabýval hudbou stále více a hlouběji. Hraje téměř na všechny hudební nástroje, úspěšně komponuje a své skladby i veřejně diriguje. V roce 1701 vstoupil Telemann na univerzitu v Lipsku se záměrem studovat práva, pravděpodobně na přání své matky. Avšak i zde zasahuje osud. Cestou se Telemann zastavuje v Halle, kde poznává šestnáctiletého Händela, tehdy již varhaníka. Několik dní stačí k navázání celoživotního přátelství a k utvrzení předsevzetí, že se bude věnovat jen hudbě.

Jedna z Telemannových nejnovějších skladeb se náhodou dostává do rukou lipského starosty dr. Romanuse, který u dvacetiletého studenta objednává dvě kantáty měsíčně. Dobře mu platí. Telemannovi obrovsky roste jeho popularita a má velké úspěchy. Zakládá Collegium Musicum, veřejně vystupuje, přijímá vedení lipské opery, stává se varhaníkem a ředitelem hudby v Novém kostele. A přitom stále pilně studuje práva. Po promoci v roce 1705 vstupuje jako kapelník do služeb hraběte Erdmanna II. von Promnitze v Sorau (dnešní Žáry v Polsku). Hrabě byl veliký milovník francouzské hudby a okázalých dvorních ceremoniálů. Proto důležitou povinností nového kapelníka bylo komponovat francouzské ouvertury a tance ve stylu Lullyho. Telemann se zde setkal i s polskou a moravskou lidovou hudbou, která ho ovlivnila na celý život.

Roku 1706 opouští službu u hraběte Promnitze a prchá před válkou a švédskými vojáky. Brzy na to se oženil s Amálií Eberlinovou. S ní pak vstupuje do služeb u šlechtice Johanna Wilhelma v Eisenachu. K jeho zármutku však jeho žena umírá při narození prvního dítěte. V Eisenachu se seznamuje s J. S. Bachem. Oba velcí skladatele se stali dobrými přáteli, o čemž svědčí např. Telemannovo kmotrovství Bachovu synu Carlu Philippu Emanuelovi, který se narodil v roce 1714.

V letech 1712-1721 působí Telemann ve Frankfurtu Nad Mohanem. Desetiletí strávené ve službách svobodného města je naplněno intenzivní dirigentskou i kompoziční prací. Roku 1714 se Telemann podruhé ožení a to s Marií Catharinou Textorovou. Jejich manželství nebylo sice moc šťastné, ale vzešlo z něho osm synů a dvě dcery. Nicméně v roce 1736 jejich manželství skončilo. Tvrdí se, že jeho druhá žena se prý zamilovala do švédského důstojníka a zanechala mu velké dluhy okolo 5. tis tolarů.

O získání Telemanna se stále snažilo několik měst i šlechtických dvorů. Roku 1722 byl Telemann zvolen učitelem tomášského chrámu v Lipsku. Místo však nepřijal. Mezitím se přesídlil do Hamburku, kde působil 46 let, až do své smrti. I zde je hodně akční ve všech hudebních oborech. Ale ze všeho nejvíce se věnuje skladatelské činnosti. V Hamburku vzniklo na tisíc jeho skladeb.

Rok 1737 je snad rokem jeho největších úspěchů. Osm měsíců sklízí triumfální pocty v Paříži.

V roce 1755 začíná jeho poslední a nejúspěšnější tvůrčí období. Pracuje až do svých posledních dnů, kdy již téměř slepý diktuje své skladby svému vnukovi Georgu Michaelovi.

Telemann byl mnohostranný, plodný, nadaný a originální tvůrce. Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Složil 12 ročníků chrámových kantát, 46 pašijí, 35 oratorií, 50 oper, 15 mší a velké množství menších děl. Ve svých dílech kladl důraz na melodiku. Ovlivnila ho francouzská a italská hudba. V jeho hudbě jsou stále dominantní vlivy baroka, ale již se zde začínají uplatňovat i prvky rokoka. Za svého života byl považován za jednoho z nejlepších skladatelů své doby. Po jeho smrti bylo však jeho dílo postupně zapomenuto. Až ve druhé polovině dvacátého století byla velká renesance jeho hudby.

Georg Philipp Telemann zemřel 25. června roku 1767 v Hamburku.