Ve školce jsem pracovala přes rok, osm hodin v práci a ani chvíle na odpočinek, obědvaly jsme s dětmi. Když spaly dělaly jsme papíry, pokud nějaké dítě nechtělo spát, tak jsme s ním některá z nás chodila po chodbě. Dobrý příklad pro ostatní děti, také chtěly chodit. To bylo v době, kdy k nám přišla nová ředitelka s tím, že dítě nemůžeme nutit, aby lezelo, když nechce. Byla jsem ráda, že jsem z tohoto blázince vypadla.