Zjevení Niny V lese

V tomhle se s manželem neshodneme, zatímco já vyhledávám města, manžel naopak zbožňuje přírodu. Poslední zážitek byl ale od každého trochu, vyrazili jsme totiž do vršovického Café V lese, kde nás oba nadchnula Nina Rosa.  

Pravda ten les tam byl zastoupen jen plakátem s uklidňujícím pohledem mezi kmeny stromů a dále ho symbolizovala po straně u okna vycpaná veverka, takže to byla spíše taková instantní verze přírody jak z nějaké vzdálené sci-fi budoucnosti. Přesně tak mimozemsky jsem si i chvílemi připadala, od servírky přes návštěvníky baru to mělo celé takovou zvláštní atmosféru. Dostalo se nám té výsady, že jsme k pivu ulovili poslední dva letošní utopence. Další budou totiž až na podzim. Tahle sezónnost zboží je nějak mimo mé chápání, pokud dostanete v horkém létě chuť na horkou čokoládu, vězte, že v některých restauracích prostě neuspějete. Jenom o kousek nám uniklo čtení slovenského literáta, z jehož knihy se v přednáškové místnosti četlo a stihli jsme už jenom závěr. To hlavní ale mělo teprve přijít, v klubu se měly představit dvě slovenské zpěvačky Katarína Máliková & ansámbel a Nina Rosa s kapelou. Trochu jsem znejistila, když si posluchači začali na plochu před pódiem přesunovat židle od stolečků. Koncert na sezení a v klubu? Manžel vtipně připomenul paralelu Ježíšova vyhnání kupců z chrámu a já měla přesně ten samý pocit, že bych chtěla tento prostor ponechat pro naslouchání, tancování, bez rušivé přítomnosti židlí. Aby prostě nic nebránilo vytvořit ten správný kotel pod pódiem. Ale nechť, každý si hudbu vychutnává jinak. Pak se na jevišti zjevila Nina Rosa v doprovodu s kytaristou a harmonikářem a všechno se rázem změnilo. Zpívala naboso, s houslemi, pozitivními vibracemi, šarmem a roztomilými průpovídkami, třeba o tom, že tahle píseň je v jazyce, který vlastně neovládají. V tom zpěvu bylo obsaženo vše, zádumčivé pobřeží, skaliska, ale i jižanské slunce a hřejivost. Ten styl zpěvu bych přirovnala k jakési tajemné lesní „mermaid“, která nás jen pro tento večer poctila svou přítomností, tak naprosto přirozeně a jedinečně to znělo. Jedinou drobnou vadou na kráse bylo, že  bych od ní chtěla slyšet zpívat písně více ve slovenštině, zvlášť takový slovenský večer si to vysloveně žádal. Většinou si pro sebe takové skvělé hudební úkazy nacházím až na festivalu Colours of Ostrava. Takže tisíceré díky Café V lese!