Věříte na smysluplné zákruty? Kdy se člověku poštěstí vydat se naprosto libovolně jiným směrem, než původně zamýšlel? Většinou se před námi odvíjejí jen ty samé nepřekvapivé stereotypní cesty za každodenními povinnostmi.
Zrovna nedávno jsem vzpomínala na cestu do finských Helsinek, kam jsem doprovázela manžela na vědeckou konferenci a dopřála jsem si ve městě ten nebývalý "luxus" svobody a improvizace – nasednout prostě na jakoukoliv tramvaj a nevědět, kam mě doveze a vůbec se tím nestresovat, naopak si to naprosto parádně vychutnat. Občas v takových chvílích, kdy sejdu ze své obvyklé cesty, myslím na hlavního hrdinu knihy Temná hmota, Jasona Dessena, který v závěrečné honičce před svými dalšími "já" – paralelními existencemi, neměl jinou možnost, jak jim utéct, než provést v jednu chvíli naprosto něco nečekaného.
Život není fantasy, a tak se nemůžeme štěpit v okamžicích svého rozhodování na různé osoby a sledovat ty odlišné cesty, kterými se dále vydají, ale začínám nabývat dojmu, že i ta jedna zvolená cesta stojí zato. Jedna malá náhoda může způsobit odbočku a vy se náhle ocitnete díky návštěvě Děčína v italském regionu Trentino, o němž jste doposud vůbec neslyšeli, a následně v Salzburgu na výstavě umělkyně Marisy Merz, jejíž dílo vám umožní nahlédnout do podstaty života.
Za všechno přitom může obraz Kláry Františky Thunové a její podobizna Dáma s okovy, o níž jsem psala zde. Toužila jsem se vydat do krajiny, odkud její rodina pocházela, a to do údolí Val di Non a Val di Sole, do oblasti Trentina v severní Itálii. Tahle jablkářská oblast je posetá hrady, které vlastnili Thunové, a mě zajímal převážně jeden z nich,a to Castelfondo. Ještě se mi sice nepodařilo vypátrat, kde se narodila Klára Františka Thunová, ale někteří z jejích nevlastních sourozenců pocházejí právě odsud, a tím pro mě tenhle hrad získal specifický význam. Před jeho dobytím mě nezastavil ani rej divokých včel, které mě cestou z kaple sv. Romedia poštípaly, o to více jsem si postavila hlavu, že ještě ten večer musím Castelfondo uvidět.
Hrad je nepřístupný a tak jsme hledali s manželem nejlepší výhled alespoň na pořízení fotografie, až se nám konečně odkryl ve své kráse. A jak do toho všeho zapadá Salzburg? Salzburg byl působištěm nevlastního bratra Kláry Františky Thunové arcibiskupa Guidobalda. Kromě nádherných památek nabízí tohle město i Muzeum moderního umění na vrcholu Mnišské hory a tam čekalo pro mě to nejlepší překvapení.
Už když jsem viděla upoutávku na výstavu Marisy Merz, jeden z jejích artefaktů ve formě zlatisté masky, tak mě její umělecké vnímání okouzlilo. A pak když se přede mnou v sálu rozprostřela ta zvláštní kompozice obrazců, které se tu a tam různě objevovaly a splétaly mezi sebou, tak mi hlavou proběhla myšlenka, že by takhle mohl vypadat smysl života? Co když vytváříme za svého života takovou pomyslnou mapu, kterou ale takhle shora nikdy nemáme možnost vidět.
A tak se těším, kam mě další zákruty a propletence zavedou.
