Proč být vegetarián aneb co oči nevidí, to srdce nebolí?

Nechci tvrdit, že jsem vegetarián neustále. Anebo že jsem bůhvíjaký milovník zvířat. Nemám plný byt zvířat a radši je pozoruji z příjemné vzdálenosti v přírodě, případně s dětmi v ZOO. Když vidím pavouka, ječím a okamžitě se snažím ho vynést z bytu :-) Ráda bych jen podala argumenty, proč by bylo lepší, abychom omezili maso v našem jídelníčku na minimum, případně ho vynechali úplně.

Nejlogičtější argument, proč nejíst maso, je samozřejmě ohled k životnímu prostředí. Je známo, že dobytek spotřebuje během svého života velké množství píce, než se dostane strávníkovi na talíř. Na to jsou celkem přesné statistiky, kolik spotřebuje v průměru prase, kolik kráva atd. Zatím jsou chovy spíš centralizované a kvůli ekonomické výhodnosti se často maso převáží na velké vzdálenosti.

Další argument je, že nepodléháme módě, nejsme stádní :-). Příklad: počet restaurací, které se tu po americkém vzoru rozhodlo lákat zákazníky na steaky, roste. Lidé jsou tu bohatší a rozmazlenější než dříve, proto jim jen tak nějaký býček nejde pod nos. Když už steak, musí být tak z argentinského plemene Angus.

Kde je Argentina, víme. Úplně na jiném konci planety. Abychom si pochutnali na steaku z plemene Angus, spálí se obrovské množství nafty, než k nám toto maso dorazí. Ta nafta by se dala využít jinak, třeba na stavbu škol pro děti farmářů v Argentině. Anebo na stavbu studen v Africe, to je jedno. Není to zbytečná móda?

Vůbec móda kuchařských televizních show vede k tomu, že lidé masově upřednostňují jen určité druhy masa. Obvykle takové, které se v místě bydliště vůbec nevyskytují. Například mořské ryby a korýše. Netvrdím, že mi nechutnají a že je nikdy nejím. Ale taky vím, že z mraženého lososa či pangasia se leckdy po osmažení stane nepoživatelná kaše nebo že páchne tukem z podkoží.

Proto si radši zajdu na lososa jednou za půl roku do prvotřídní restaurace, kde vím, že mají chlazeného a relativně čerstvého. Anebo si ho dám tam, kde je úplně čerstvý, koupený ráno na trhu. Třeba jednou za rok na dovolené v Itálii. (Mimochodem, v Itálii mají skvělé vegetariánské pochoutky jako salát caprese s čerstvou bazalkou, pestem a olivovým olejem. Nebo salát al faro z cizrny se sýrem, černými olivami a hráškem.)

Další argument pro omezení masa, řekla bych "environmentálně praktický". Když jím zeleninová jídla, tak to, co po mně na záchodě zbyde, tolik nepáchne. Mimoto mi vykonání potřeby netrvá dlouho a není občas tak bolestivé, jako když jsem jedla denně maso. Prostě to ho...o není tak tuhé :-) Nemusím ani tak často větrat, což ocením především v zimě, kdy z bytu snadno utíká teplo. V některých typech současných domů jsou pouze elektrické větráky a žádná větrací okénka. Takže se vlastně díky masožravosti spotřebovává víc elektrické energie.

Navíc jsem vypozorovala u svých dětí, jak doma dělám často zeleninová jídla a brambory, že čím dál méně potřebují sůl. Vůbec se už nedožadují ani kečupu. Kdysi ho potřebovaly mít na hranolkách neustále. Můj táta solil i vajíčko natvrdo. Nevím proč, ale ani já už tolik nesolím jako dřív. Stačí mi chuť bylinek, panenského olivového oleje, sladké papriky, žádné chilli nevyhledávám. Mám čím dál citlivější jazyk. Přesto nejsem gurmán v pravém slova smyslu.

Gurmáni ve Francii si občas pochutnávají na zvláštních věcech. Třeba paštičce ze slavičích jazýčků. Pokud máte trochu fantazie, připadne vám asi odporná představa, jak někdo uloví do sítě ptáčka, kterého tak rádi posloucháme za vlahých letních večerů, zakroutí mu krkem, pak vezme nůž a vyřízne z jeho křehkého tělíčka jazyk. Řeknete si: To je strašné! Jenže. Useknout hlavu kuřeti nebo dát krávě ránu elektrickým obuškem a pak ji rozsekat je vlastně stejně hrozné. Kráva nebo překrmený brojler ovšem nejsou tak roztomilí jako slavík.

Poslední argument už není racionální - ve smyslu materialistický. Ale neodpustím si ho. Zkuste přistoupit na tezi, že svět není vně nás, ale uvnitř nás. Nebo ještě lépe - ne svět, ale celé universum. Jasně, je to zvláštní tvrzení a docela těžko stravitelné :-) Ale co když je to tak! Jsme si každý sám svým bohem a hýbeme vším, co máme kolem sebe. Dokonce i tím, co je vzdálené mnoho tisíc milonů kilometrů.

A pokud všechno, co děláme a co si myslíme, je náš svět, pak v tomto světě nutně jsou i zvířata, která jsme pozřeli. Naše oči je nevidí, a proto nás srdce nebolí. Ale jejich stopa tam je. Pokud chceme, aby náš svět byl co nejpříjemnější, a aby se nám objevovalo jen to nejlepší z něj, nebo dokonce abychom si ho užívali co nejvíc a co nejdéle to jde, bylo by lepší takových stop vytvářet co nejméně.