Včera pochoval ženu
Padá sníh. Velké vločky se tiše snášejí k zemi. Včerejší vítr ustal, nepohne se ani ta nejslabší větvička.
Helenin hrob je pod návalem sněhu sotva vidět. Mareš stojí v místech, kde má teď Helena nohy. Smekl čepici, kterou svírá oběma rukama na prsou, dívá se na hromadu hlíny, přikrytou ještě čerstvými věnci. Dlouho tam tak stojí. Půl hodiny? Hodinu?
Zdá se, že všechno je , jak má být: milenci jdou na procházku, z kravína vyjíždí traktor s fůrou kouřícího hnoje, dole pod kopcem se děti koulejí ve sněhu, výskají, vítají sníh. Žádný z nich neví nic o Marešově smutku a nově nabyté samotě. Dobře, že nic nevědí.
Helena byla krásná, sošná, černovlasá královna Kleopatra. Když přišla nemoc, její tvář se změnila, pohubla a zešedivěla. Ale vlídná a trpělivá zůstala vždycky. Naklepat polštář, podat pití, pomoci jí otočit se na posteli, přinést mísu, sledovat její dech, krmit, vyprávět jí… Vždycky na Heleně viděl, jak je jí stydno, že se o ni takhle stará. Raději by se starala ona a rozdala se mu na kousky. Marešovi ale nezbývalo nic jiného, než se starat a doufat v zázrak. A on doufal – vždyť Helena není tak stará, pětašedesát, a jsou přece dny, kdy je jí líp!
Bál se, až to přijde. Co bude dělat? Jak to přijme? A když to přišlo, pocítil nejprve úlevu – konečně je rozhodnuto. Až po chvíli přišla lítost a slzy.
Když dnes ráno seděl u hrnku s bílou kávou, přišla kočka a vyskočila na stůl. Nikdy předtím to neudělala. Chvíli na sebe ti dva koukali a pak jí Mareš dal vylízat zbytek kafe: „Tumáš, moje nová společnice,“ pousmál se trochu a přistrčil jí pod čumák plecháček. Kočka hltavě pila, a když vylízala hrneček, vzal si ji na klín a hladil ji. Slastně předla a mhouřila oči. Helenu už takhle nebude hladit. Už si nevleze k ní pod peřinu, neucítí vůni její noční košile. Ani ona už ho nepohladí, neobměkčí. Smutek ze samoty, z toho, že mu bude chybět fyzický dotek. Je to směšné, že zrovna tímhle se zaobírá sedmdesátiletý chlap? Jako by city patřily jen k mládí, a přitom teprve stáří je tříbí. Co to je za spravedlnost, když člověk čtyřicet let s někým dýchá a tolik si ho zamiluje, a pak… je pryč? Proč neumřel on první? Co si tady teď počne, když odešla polovina jeho bytosti?
Další den napadlo zase plno sněhu. Mareš musel čekat až do oběda, kdy družstevní traktor vyhrnul cestu ke hřbitovu. Nechtělo se mu brodit se po kolena sněhem. Vzal si sáňky, na které naložil lopatu a koště, aby si mohl vyhrnout cestu od hřbitovní brány ke hrobu. Takovou nadílku už dlouho nepamatuje. Na hřbitově je sám, ostatní pravidelné návštěvníky odradil mohutný příval sněhu. Když se vracel zpět, sáňky naložené těžkou lopatou mu podrážely nohy. „Co teď? Přece nepoběžím z kopce za sáňkama?“ uvažoval. A tak nasedl a jel. Jako kluk jel. Po kolika letech? Třicet, spíš čtyřicet. Sáňky nabíraly na rychlosti a Mareš, s očima vytřeštěnýma, měl co dělat, aby je urejdoval. Stejně ale skončil v příkopě. S hlavou zabořenou do závěje propukl v smích, který nejde zastavit. Smál se sám sobě a lehkosti okamžiku – 70letý dědek se tu válí ve sněhu, potupně vyklopen sáňkami. Zakrátko se jeho smích změnil v očišťující pláč. Rozhlíží se, zda někdo nejde. Ne – může plakat nahlas a vypustit stavidla všemu nahromaděnému.
V každé divukrásné chvíli našeho života je vedle nás někdo, kdo v té samé chvíli prožívá bolest či smutek. Smutek, o kterém si myslí, že ho nepřežije. Ale on ho přežije…a půjde dál…
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Iva Marková
Babička čte pohádku
....................................................................................................
Iva Marková
Máchadlo
....................................................................................................
Iva Marková
Chodec
....................................................................................................
Iva Marková
Kámen
....................................................................................................
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
Stavební pozemek pro RD připravený pro výstavbu, vč. sítí, Nedomice u Brandýsa nad Lab.
Nedomice, okres Mělník
4 690 000 Kč
- Počet článků 219
- Celková karma 10,24
- Průměrná čtenost 599x
ivamarkova@tiscali.cz