Vánoční besídka

ZUŠka pořádá vánoční besídku klavírních tříd. Na programu jsou ponejvíce koledy, jak jinak….........

Vystupuje skoro dvacet dětí. V přetopeném sále je plno. Rodinní příslušníci od tří měsíců do pětaosmdesáti let přišli podpořit své malé hráče. Každý už svlékl, co mohl, ale huňaté boty a kozačky vyzout nelze. Pár lidí má na čele kapky potu, o rudé líce není nouze. Na některých maminkách je patrná nervozita, pod jednou se dokonce trémou klepe židle.

Vystoupil první klavírista. Hrdý tatínek se předsunul do první řady a točí synka kamerou. Malý bratříček radostně poskakuje a hlasitě sděluje okolosedícím: „To je Péťa! To je náš Péťa!“

Pak přišla na řadu Verunka, Tonička a Davídek. Všichni jsou rozrušení. Starší děti sice vypadají odhodlaně, a skladbu přebrnknou lážo plážo, a přece i ony vědí o slavnostních minutách, které vyšívají svými prsty na klaviaturu.

Miminko v druhé řadě se rozplakalo a nějaké babičce zvoní v tašce mobil. Ale protože má patálie s ušima, slyší ho jen lidé okolo. Ona ne.

Jde to ráz naráz. Nastoupila Lucka a Karolína. Po ní se uklonila Anička. Chodí na piáno teprve první rok, a tak nejistě spustila: „Jak jsi krásné neviňátko, vprostřed bídy, pacholátko…“ a u toho „vprostřed“ udělala chybu. Nevadí - to se přece na besídce stalo skoro každému. Začala znovu: „Jak jsi krásné neviňátko…“  A zase! To éčko tam nešlo zahrát. Začíná koledu hrát potřetí, ale opět skončila u „vprostřed“. I počtvrté a popáté… Nejde to! Děvčátko už už natahuje moldánky, protože si s notou neví rady. Lidi ztuhli. Ženské napětím skoro nedýchaly, některé sahaly po kapesníku. Ztichly i malé děti. Miminka přestala fňukat, bumbat a zívat. Dvouletý hoch si pod židlí přestal jezdit s autíčkem a Frantík přestal kopat Janičku. Ospalá moucha se zastavila v letu. Něco se děje!!! Všichni to vycítili a otočili hlavy k Aničce. Všichni si toužebně přejí jediné – aby to zpropadené éčko zahrála. Ale Anička – chuděrka –  zatím neví, že lidé v sále jsou jejími spojenci – je ještě maličká. Vzduch se dal krájet… Tu se v poslední řadě zvedla paní učitelka, přispěchala k Aničce, sedla si k ní a dohrály koledu společně. Ach, to se všem ulevilo!!!

Děti v hledišti se zase daly do hulanění, pobrekávání, telelení a švitoření. Všechno bylo v pořádku…

Anička sklidila ohromný potlesk…