Přemýšlím, jestli i maturiťák v únoru bude s rouškama. Jojo taneční.

No to je otázka? Být či nebýt? My pořádáme v únoru ples, a po 25 letech jsme ho poprvé zrušili. Ovšem maturiťák musí být, i kdyby čert (v roušce) na koze (v roušce) jezdil Tak ať to klapne (bez roušek)

Samozřejmost je široký pojem. Jsou důležitější věci, než taneční.

Jistěže jsou důležitější věci než taneční. Ale takto bychom mohli uvažovat třeba i o divadle, kině, koncertech - tvoří naši kulturu, a to je docela důležité.

V souvislosti s nadpisem článku mě na první dobrou uhodili do očí ti zarouškovaní tanečníci. To je opravdu síla....

Ale článek sám o sobě je pěkný. Sám velmi rád vzpomínám na toto krásné období mých středoškolských let na gymnáziu.

Ano, tančí se v rouškách. Paní mistrová se často dětí ptá, jestli jsou v pohodě, jestli jim není špatně. Děcka to zvládají - mají cvik ze školy. Ale čtyři hodiny (s přestávkami) tancovat v roušce - to jde o zdraví...

Jinak je fajn, že máte dobré vzpomínky na taneční...

Ne že bych si je vyloženě užila, ale určitě je dobře, že jsou!

Paní Marková, dovolím si odbočení - dočetla jsem Vámi doporučenou knížku "Dveře". Je to silné a ne úplně snadné čtení. Je o čem přemýšlet. Jak to v sobě zpracovávám, asi bych si ji ráda přečetla ještě jednou... Vyhledávám knížky polské, maďarské, slovenské, chorvatské... je úžasné objevovat hlubiny u sousedů, o kterých skoro nic nevíme. Ve své době mi třeba Ewa Ostrowska nebo László Németh vybarvili život. Děkuji Vám!

Zdravím Vás, paní Klímová, a děkuji za zpětnou vazbu. Mně se v knize moc líbila ta přímočarost hlavní hrdinky, ta její urputnost, práce jako způsob bytí. Děkuji za tipy na autory, ráda vyhledám něco k vybarvení života. Mějte se hezky, ať se daří

Ivo, to je svatá pravda. Taneční mají u nás záviděníhodnou tradici. Máme i spoustu renomovaných tanečních mistrů, kteří se mládeži věnují. A taky jsem se už setkala s obdivem ze zahraničí, protože tam tato tradice opravdu není a tou naší jsou mnozí doslova okouzleni.

Máš pravdu, Zdeni, totéž mi psala příbuzná z Texasu: "Škoda, že to u nás nemáme." Je bezvadný, že tohle si může dovolit opravdu každý. I rodina která musí počítat každou korunu, tohle svému dítku dopřeje. Tak si to musíme hýčkat... Pěkný den Ti přeju, Zdeňko

Ivo, já nechodila, ale ráda jsem si přečetla!

Tak to mě těší, Jitko, měj se krásně i bez tance

Ivčo, přečetl jsem si se zájmem, o co všechno jsem přišel. Já byl jediný ze třídy kdo nechodil do tanečních a dodnes se parketu vyhýbám širokým obloukem. Ale zase když jsem takový dřevo, tak se nemůžu utopit.

ahoj Davide, neklesej na mysli, já jsem sice chodila do tanečních, ale se žalostným výsledkem, taky jsem dřevo. Tak lesu zdar

Ta neční, ta neční, ta neční, ta neční ... Marková! ... ta ční!-)

nojono, ční, od malinka, ve škole na těláku pořád první v řadě, a to mám jen 175 cm!

Díky za tento příspěvek.

Rádo se stalo.