Smutek nevidomého muzikanta

Půjdu na pohřeb, maminko.

Zemřel nám kamarád z orchestru.

Oběsil se.

Měl jsem ho tak rád…

.

Staral se o mě na zájezdech, víš?

Všude mě vodil s sebou a říkal mi, co je kolem.

Hodně mi pomáhal.

Takovej hodnej kluk

.

Říkal, že nemůže hrát,

že přestává slyšet

Říkal, že takhle to dál nejde…

.

Třeba jsem mu mohl nějak pomoct,

ale netušil jsem, co prožívá.

Kdybych tomu mohl zabránit,

klidně bych mu dal jedno svoje ucho…

.

.

.

.