Novej telefón

Dostala jsem chytrý mobil. Není to nic k chlubení, že až s padesátkou na hrbu jsem přestala.........

... zatvrzele odolávat technologiím, které průměrný občan (včetně nemluvňat) používá nejmíň deset let. Ale - jak se říká - nikdy není pozdě.

Tak: ten telefón má foťák! A z toho jsem opravdu nadšená, protože můžete imrvére fotit...

Dotykáč je nesmírně citlivej na dotyk. Takže když si – jak jsem byla zvyklá u archaického modelu – přidržuju při telefonování přístroj u ucha ramenem, dějou se věci!

Volám rodičům, když tu se z přístroje u ucha ozve: "Dobrý den, dovolal jsem se do spořitelny?" Mankote, co jsem to zase zmáčkla!? „Ne, ne, to bude nějaký omyl, pane.... Tady je cukrárna…“

„Ahoj, cos potřebovala?“ volá kamarádka. „Já?? Vůbec nic!!!“ odvětím užasle. „Ale vždyť jsi mně před chvílí patnáctkrát volala…“  Týýý brďo, patnáctkrát, jo?

„Ahoj teto, co se děje?“ „Ahoj Honzíku, neděje se nic, proč?“ „No, žes mně v šest ráno volala…“ „Cože? Volala?! Hm….. mňo…. Noooo… jooo, už si vzpomínám - volala... Tak japak se máš, hochu?....“

Sms píšu třikrát dýl než dřív. Odesílám adresátům, kterým nechci odeslat. To je pak divení a vysvětlování, když zprávu, určenou muži, dostane soused: Až budeš mít čas, zavolej….

Ale má foťák, ten telefón... A z toho jsem namouduši nadšená!