Fotoblog z loňského prázdninového výletu do země s příjemnou atmosférou, do země svobodných lidí....
Lotyšsko má kolem 2 mil. obyvatel, z toho 700 tisíc jich žije v hlavním městě Riga. Lotyšů žije v zemi kolem 60 %, ostatní jsou převážně Rusové. V Rize žije 40 % Rusů.
Lotyšská vlajka
Dům Černohlavců na radničním náměstí v historickém centru města.
Městem protéká řeka Daugava.
přejdeme most
A jsme u Národní knihovny.
Bývalá válečná fabrika na výrobu vzducholodí, nyní tržnice
Pomník svobody z roku 1935. Dnes je vnímán jako symbol lotyšské státnosti a nezávislosti. Během osamostatňování země začátkem 90. let se zde odehrávaly velké demonstrace proti sovětské moci.
Ulice výstavních, secesních domů
Synagoga
Židovská komunita tvořila do začátku druhé světové války 10 % obyvatel města. Dnes jich podle vyjádření pracovníka židovského muzea v celém Lotyšsku žije kolem 5.000.
Riga je město zajímavých muzeí. Třeba:
Muzeum lotyšských Židů
Muzeum okupace - Expozice zachycuje období německé a sovětské okupace
Muzeum čokolády
Farmaceutické muzeum - z toho nemáme fotku, ale zážitek. To jsme tam vnikli, pěkně nahlas pozdravili - rusky - a hned u vchodu nás zpražila pohledem paní, která tam hlídala. Na pozdrav neodpověděla . Jen napřáhla pravici, abychom pochopili, kudy jít. No nic, nevypadá dvakrát přívětivě, tak si jí nebudeme dvakrát všímat - řekli jsme si. Jenže, jak jsme rozprávěli nad exponáty - česky - paní zbystřila, a hned k nám, a odkud jsme a tak. Když zjistila, že nejsme Rusové, ale Češi, její rysy změkkly, a dali jsme se do řeči - rusky. Vysvětlovala nám počáteční odtažitost - Lotyši a Rusové se prostě "nemusí". Povídali jsme si o svobodě, o tom, že i když naše země i jejich země má své problémy, to nejdůležitější je svoboda, a že svobodu si musíme stále hlídat. Loučili jsme se jako dávní přátelé - srdečně a radostně. Když jsme vyšli před muzeum, dcera na mě vyhrkla: "Mamko, to jsem netušila, že umíš takhle šprechtit rusky!!??" (Já jsem to taky netušila...)
I Lotyši slavili loni 30 let svobody. Po městech bylo vidět plakáty k připomenutí "Baltské cesty", 600 km dlouhého lidského řetězu, který spojoval Vilnius, Rigu a Tallinn - hlavní města pobaltských republik. Pokojná demonstrace byla vyjádřením odporu proti sovětské nadvládě, a touhy po svobodě a obnovení suverenity.
V lotyšských městech si potrpí na květiny a veřejnou zeleň. Toto je např. obyčejný kruhový objezd. Objížděli jsme ho třikrát, než jsem se všech těch muškátů, růží, begonií a "modrých kytek" nabažila....
A toto je obyčejný záhonek u obyčejného supermarketu.
Asi 11 km od Rigy se nachází les Rumbula. Zde bylo 30. listopadu 1941 postříleno 28.000 lotyšských a litevských Židů. Vyzvednuté záhony s otesaným kamenem uprostřed označují polohu masových hrobů.
Nedaleko odsud je další připomínka druhé světové války - bývalý koncentrační tábor Salaspils. Zde zahynulo od října 1941 do října 1944 více než 100 tisíc lidí z celé Evropy, převážně Židů.
Nápis na betonové hale muzea zní: "Za touto branou země naříká"
Za vchodem se otevírá prostranství se sedmi mohutnými, kamennými postavami. V popředí vlevo je metronom, který znepokojivě a bez přestání tiká v rytmu srdce.
A nakonec něco veselejšího - přírodní park Kemeri
.
foto: Iva Marková
