Podzim nemám rád. Je sice krásný se všemi svými nádhernými barvami a chápu také, že příroda si musí odpočinout a přeji jí to, ale podzim na mě prostě působí, jako když něco umírá...bude se mi zase stýskat po slunku a usnu jak medvěd v brlohu se sny o jaru

Takový je prostě podzim. Příroda se naposledy vybarví a usíná k odpočinku, aby na jaře propukl zázrak nového života. My lidi máme v sobě nejspíš podobný koloběh. Podzim patří do přírody stejně jako další smutný věci k životu. V sobotu umřela teta. Byli jsme u ní. Bylo jí 94 let, ale stejně to bylo smutný - jako podzimní melancholická příroda...

Přeju krásné snění v brlohu a barevné sny o jaru. Jo a nezapomeňte na med – to prý medvědi přes zimu rádi... Děkuju za čtení...

Růže se neokoukají a tyhle podzimní jsou vážně krásné, takové přirozené.

Přesně tak, díky Pavlo a mějte se parádně růžově...

A jak voní!

Nojo, nejvíc voní ta růžová - omamně jako pivoňka... Hezký den, Jitko.

moc hezké Ivo

Děkuji, Davide.

Krásné.

Díky, těší mě, že se Vám líbí...

Děkuji

I já Jani - za věrné čtení věrné čtenářky