Králík na divoko II.

Tak jsme se rozrodili. Tudíž jsem s konečnou platností přestala na ušáky volat: „Kluci!“............

Na jaře se u nás na zahradě objevili tři králíci divocí, a stali se její součástí, stejně jako brouci, mravenci, komáři, ptáci, motýli, žížaly, krtci, myši a jiná havěť. Je to roztomilá čeládka.

Škody dosud nepáchají, ale o stěhování zřejmě také neuvažují… Takže zatím takové bezproblémové soužití… https://ivamarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664003

V pondělí ráno kouknu z okna, chci jim jako vždy zamávat a pozdravit je ranním „Nazdar kluci!“, ale ruka mi bezvládně klesne!!! Uvidím totiž tohle:

Jeden z kluků evidentně není kluk!

Kde se vzal, tu se vzal, odněkud se vykulil malý králíček. (Zatím je vidět jen jeden). Pije od matičky mléko.

Malej už není úplně malej, takže jen co se napije, uhání pryč. Prozkoumávat svět!

Máma honem za ním! Chce ho zadržet a říct mu, že je ještě malý, a že si musí dávat na ledasco bacha, a že mu nic neuteče, když počká, až ještě trochu povyroste… Ale říkejte to malýmu Jankovi!

 Na chvíli se jí to sice povede…

Ale jeho to stejně táhne do světa. A tak matičce začínají starosti…