Pěkné pozdravení

...mám podobný příběh. Potkal ji ráno na refýži. Stála tam, tak drobounká. Podívala se něj. Krásně mile. Druhý den opět. A zas a zas. Pokaždé když vstával bušilo mu srdce zda tam opět bude či nebude. Jak hra s kopretinou. Vždy tam byla. Po půl roce se odhodlal ji pozdravit. Pozdravila ho na oplátku. Další ráno ji oslovil. Odpověděla. Ten den se konečně odhodlal, že ji druhý den, až ji zase potká, pozve. Na kávu. Ráno si celou cestu opakoval slova, která vysloví a byl nesvůj z obav odmítnutí, srdce jako zvon, ale těšil se. Drobounká ovšem na refýži nestála. A pak už nikdy........

Stejný příběh... To je krásný, mám radost... Děkuju, Františku

Taková milá prchavá momentka!

Všechno nějak prchá... díky za milou prchavou návštěvu...

...někdy stačí tak málo, aby...jen to neminout.

Krásně napsané!

... někdy stačí opravdu málo... Krásné dny, Marie, a děkuju za návštěvu.

Díky a zdravím, Jaroslave...

Poděkování, pozdravení a medaili za věrnost...

Zdravím Vás a děkuji.

jste mistr...pečlivě utajený,skrytý smysl osobního života v dychtivosti chvilky... zdánlivá bláhovost...bože, to je tak dokonale napsané Ivo

ach to je krásné, co píšete, Radko... rdím se, neb si toho nezasloužím... děkuji převelice ... a mějte se hezky...