Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce.  Zimou zachumlaní do sebe...................................

Když se oteplilo, začala si ho všímat. Oči do země, pak jeden krátký pohled. On stejně tak.

Potkávali se na úzkém chodníku. Když ho míjela, vždycky sešla na silnici. Oči do země, jeden krátký pohled. Oba stejně plaší. Jednoho dne nesešla na silnici. Oči do země, jeden krátký pohled. Prošli těsně vedle sebe. Ovanul ji proud vzduchu. Jejich chůze má stejnou melodii… Jeden delší pohled a mírný úsměv. Mohla by být jeho máma. Jeden přímý pohled, chůze stejné melodie. Těšila se na něj každé ráno. Přemýšlela, co si vzít na sebe, aby se mu líbila. Pokaždé se jí rozbušilo srdce, když ho v dálce uviděla. „Dobré ráno!“ Nemohl tušit, že tohle kratičké ranní potkání jí pomáhá přežít. Že němé míjení jednoho cizího člověka jí dává sílu. Že stačí tak málo…

Pak jednou – přestal chodit. Zrušili firmu, kde pracoval… Příští den si vzala minisukni a vysoké červené kozačky.  Ke chvále kluka s dredy, kterého už nikdy nepotkala…