Anežka studovala gympl a ve třetím ročníku se rozhodla trochu si přivydělat. Přivydělat si hraním na piano v baru. Majitelka podniku
jí slíbila osmdesát korun na hodinu, takže když tam jednou týdně stráví večer, bude mít něco na přilepšenou. Hraní ji bavilo, čímž se jí naskytla jedinečná příležitost, jak skloubit příjemné s užitečným.
Docela si věřila, co se týče hraní na klavír. Ale trému měla. Přece jen: poprvé! Otevřela dveře lokálu, kde sedělo asi pětadvacet-třicet lidí. Majitelka za barem na ni mrkla a beze slov pokynula směrem k nástroji.
Anežka usedla ke klaviatuře. Ruce zmrzlé… ‚Začnu lehčími skladbami‘, pomyslela si, a dala se do preludování. První čtvrthodina byla… úděsná. Jak říkám: ruce zmrzlé, tréma, v zádech oči barmanky…
Rozehrávala se ale čím dál víc, a po půlhodině už byla ve svém živlu. Už to byla naše Anežka-šikulka, pevná v kramflecích. Procítěně hladila klávesy. Ragtime. Mlhavé ráno. Havana. Na políčku, v jetelíčku. Okolo Súče. Waltz. Menuet. Něžná písnička pro Vendulku. Skřítkové, zedníci.... ‚Dnes se mi opravdu daří‘, prolétlo Anežce hlavou, a už se lehýnce usmívá.
‚Dám si minutku pauzu‘, rozhodne se. Připravuje si zatím noty a rozhlíží se po lokále. Lidé si povídají, číšník se hbitě proplétá mezi stoly. Anežce se opravdu daří, svět je krásný. Zvládla to!
Po chvilce se opět soustředěně zahleděla na černobílý pás před sebou. ‚Dáme nějakou popinu, třeba něco od Adele,‘ přemítá. Nadechla se. Vyťukala pianissimo první tóny, když tu se zprostřed sálu ozval silný mužský hlas: „Kurva, přestaneš už s tím hraním nebo ne!“
A tak skončila kariéra jedné barové pianistky.
--------------------------------------------------------------------------------------
No, a abyste s tím klavírem nepřišli zkrátka, mám tu pro vás něco epesního. (Snad nebude Anežka žárlit?!) :-D
