Bála se stáří

Bála se staří, a tak zkrátila sukně, prodloužila řasy, každý den nalíčila rty, za pět stovek koupila krém proti vráskám.

Ale od strachu jí to nepomohlo.

Jednou hlídala pětiletou vnučku. Ráno k ní ta malá sojka vlezla do postele, položila si hlavu na její rameno a povídaly si. O kvetoucích jabloních, o větru a tažných ptácích, o žíle, kterou má malinká mezi ramínky a kterou jednou ukáže svému milému.

Babička pochopila, že tuhle chvíli si holčička bude pamatovat navždy. I ve stáří si malinká vybaví babiččinu vůni, teplo a bezpečí vyhřáté postele, krásu jabloňových květů, touhu tažných ptáků, tajuplný příslib čehosi velkého...

A k tomu přece babička nepotřebuje ani krém, ani holá kolena, ani umělé řasy.

Jen sama sebe.

.