Jednoho dne uklízela Simona skříň a objevila v ní igelitku plnou prezervativů. „Tý vole!“ ujelo jí nahlas a dál přemýšlela: To snad měli slevu nebo co?
A to je všechno na mě nebo má harém? Těch je nejmíň stopadesát… Počkej, to víc… A začala nesmyslně počítat ty malinké pytlíčky latexu. Doprčic, proč to vůbec počítám? Dvěstěosmdesátdevět! On se zbláznil! To abychom souložili každý den, aby to neprošlo. No, když to vezmu dvakrát týdně s vypětím všech sil, tak to máme zásobičku na tři roky. Tři roky sexu a vejde se to do jedný igelitky… Lidi zlatý, kdyby mě slyšel!
Simona má v sexu ráda humor, ironii. Adam to nesnáší. Bere to jako útok na svoji osobu. Časem se opravdu odnaučila dělat si z „tak vážných věcí“ srandu.
Jednou takhle spočíval on v ní a ona v něm. On, bytostný ezoterik, se při tom spojoval s celým vesmírem, který mu byl tolik nakloněn. Prostupovalo ho růžové světlo všeobjímající univerzální lásky a v tiché hluboké meditaci létalo jeho astrální tělo mezi světy. Kdežto Simona se kapánek nudila. A tak přemýšlela, jestli mají děti hotové úkoly, jestli nezapomněla zamknout garáž a uklidit popelnici za plot, zítra je v práci porada… a copak dávají zítra v kině? V kině! „Představ si, že umřel Louďák! No víš, ten chlápek, co dělal uvaděče v kině a pořád chodil v teplákách…“ vyhrklo z ní najednou. V tu ránu ustaly veškeré pohyby a chvíli bylo naprosté ticho. Pak muž vyjekl: „Prosimtě, na co to myslíš? Zrovna teď?! To je vidět, jak si mě vážíš! Je ti všechno jedno, nic ti není svatý!“ Vyšel z ní ven a otočil se k ní zády. Co to pak dalo Simoně přemlouvání a podbízení a různých dovedností, než byl ochoten dokončit svoji posvátnou misi. Nedokončit nepřicházelo v úvahu. Kdo by měl nervy na týden tiché domácnosti. Je vlastně zbabělá, když neumí říct ne… hlavně aby byl klid…
Den za dnem na bojišti zvaném postel… někdy zákopová válka, jindy útok na bodáky.
