Kůrky máčené do neposkvrněného mléka

Věnováno všem alkoholikům a těm, kteří se jimi touží stát.

Proč nemohou umřít...Dnes nevyšlo slunce, zabili kohouta. Ještě se třepe s proříznutým hrdlem.

Seřazené flašky jedna vedle druhé bez pohnutí trpělivě vyčkávají na povel. Stačí otočit hlavou a podívat se do těla. Musí jít až na dno a sedřít si kůži. Vysát poslední kapku, a potom navléct nit. Nejlépe dvojitou a nejlépe s dvojitým sukem. Zašijí rány. Sedí za strojem. Tik. Nejprve v oku, pak v pravém koutku úst. Dlouhá slina teče po koberci, rozvodňuje se v potok, v řeku, vlévá se do moře. Brodí se - začnou plavat - už se jen nechávají nadnášet. Párletá voda zničila úrodu. Kořínky vlasů, mladou kůži, čerstvé buňky...všechno je prošlé...to s minimální trvanlivostí ještě pár týdnů vydrží.

Játra solte až nakonec, mohla by ztvrdnout - na šutr, nepoživatelný kus hnědé hroudy obrůstající mechem. Když začne kvést žlutě, je to krásná podívaná. Prostě žlutá barva je rozum, co jim vykvetl místo v mozku na játrech.

Leží a prostor se proměňuje, tvrdý beat...buch nic buch nic buch nic...jako by to znělo:...bůh nic bůh nic bůh nic... umírá se v sudých číslech, ale to jen na okraj, suchý, okoralý okraj věřící kůrky máčené do neposkvrněného mléka.  

Když umírala moje babička, viděla černé kočky. Schovávaly se pod postelí. Oni ještě černé kočky nevidí, zatím jsou strakaté. Ty sousedovy přijdou občas na návštěvu. Usadí se tu, zapustí kořeny, obrostou a vykvetou do krásy, ale to bude ještě chvíli trvat. Nevím, snad rok, dva, snad několik let. Záleží na dně a pevnosti nití.  

Proč nemohou umřít...Dnes nevyšlo slunce, zabili kohouta.