Dřevorubci

Bylo odpoledne. Peťa a Lukáš, vyspaní, plní síly po vydatné svačince v podobě jahodového jogurtu s rohlíkem, se rozhodli, že si budou  hrát na pracovníky v lese. Vyrobili si ze stavebnice motorovku a pustili se do řezání jehličnanů.

Spadlé stromy pak porcovali na malé špalíky a házeli je na hromadu do kuchyně. Blíží se zima a bude potřeba topit i v kamnech nebo v krbu. Je to levnější a má to své kouzlo-vůně dřeva, praskání...Bylo mi ale divné, proč dřevěné špalky lítají po celé kuchyni, padají na nábytek, kuchyňskou linku, na nádobí. Po mé námitce mi bylo vysvětleno, že to, co lítá vzduchem, nejsou špalky dřeva, ale sekunďák.

Od tohoto okamžiku jsem se přestala divit, a to, že příště chtějí převážet koně po moři na nafukovacích člunech, beru jako samozřejmost.  

Jednoduše v dětském světě je možné vše, jen je škoda, že se z člověka ta bezhraničnost a všemožnost časem vytratí.