K čemu slouží „výchovy“ ve škole, jaké metody volit při výuce těchto předmětů a jak žáky klasifikovat? Je to zajímavé téma hlavně v dnešní době.
K čemu slouží „výchovy“ ve škole, jaké metody volit při výuce těchto předmětů a jak žáky klasifikovat? Je to zajímavé téma hlavně v dnešní době.
Učím téměř třicet let a můj názor na výuku i klasifikaci těchto předmětů se časem změnil. Asi bych preferovala, aby žáky výuka předmětů hlavně bavila, a volila bych spíše slovní hodnocení.
Moje povídání je o tom, jak by výuka například rodinné výchovy vypadat asi rozhodně neměla.
Oba synové se v 9. třídě v rodinné výchově seznamovali se sexuální tematikou a naneštěstí měli tutéž paní učitelku. Když jsem líčila zážitky z výuky tohoto předmětu kdekoliv (a zážitků byla spousta), podezírali mě někteří známí, že jsem si vše vymyslela. I když synové mají dávno po vysoké škole, sešit i žákovky mám doposud schované. Dnes už spíše pro pobavení známých i svých žáků – tehdy jsem ale nepříčetně zuřila. A občas si v nich zalistuji. V žákovkách se objevovaly zápisy jako: RV - Kojení 5, RV - Test – definice 4, RV – Pohlavní choroby – 4.
Nebylo se čemu divit, že můj syn málem propadal z rodinné výchovy. Sešit se hemžil definicemi jako impotence, deflorace, frigidita, bezbariérová antikoncepce. No, a jelikož se psaly občas testíky, co který pojem znamená, známky nebyly moc dobré, nepotěšily mě. Moje kolegyňka v kabinetu, paní inženýrka, mně tehdy, kdysi dávno, vykuleně sdělila: „A co měl chudáček kluk napsat? K tomu kojení? Mám dvě děcka a vysokou školu a víc bych asi nenapsala!“
„Klučík v 9. třídě, hlásí se na maturitní obor, tak mu musím pomoci,“ říkala jsem si jako starostlivá a pečlivá maminka.
Celý víkend jsme věnovali šprtání definic, co který pojem znamená. I já jsem se něco přiučila! Bohužel známka z ústního zkoušení následující hodinu se nelišila od předešlých. Syn měl totiž kromě teoretické části, důležitých definic pro život, u tabule zvládnout také praktickou část zkoušení – navlékání prezervativu na skleněný pekáč na kuře s trnem. To je přesný název pomůcky na pečení kuřete, šla jsem se podívat do specializovaného obchodu, jak tato pomůcka vypadá, a vzdáleně mně připomínala pohlavní úd. A jelikož nervóznímu klučíkovi prezervativ po skleněném údu údajně klouzal, ohodnotila paní učitelka jeho výkon nevalně a ještě známku zdůvodnila před třicítkou spolužáků a spolužaček.
Několikrát jsem se syna zeptala, zda si to nevymyslel. Nevěřila jsem vlastním uším! A tiše jsem pěnila! Zeptala jsem se synka, zda netrpěl, zda se nestyděl, zda se mu spolužáci nesmáli. Odpověď? Vykulená očka a dotaz na mě: „Nééé, proč, mami? Všem je jasné, že je to podivná učitelka.“ Nezmohla jsem se na slovo.
Odhodlala jsem se tedy navštívit paní učitelku. S manželem jsme se na takovém postupu sice neshodli, trval na tom, abych do školy nechodila. Taková podivná paní učitelka může být prý nebezpečná! Bude se synkovi třeba i mstít!
Já jsem ale byla jiného názoru a do školy jsem zavítala. Paní učitelka nebyla ve škole, vyhledala jsem tedy zástupkyni ředitele. Seznámila jsem ji se svým problémem a nevěřila jsem vlastním uším. Paní zástupkyně mně sdělila, že paní učitelka rodinné výchovy je studovaná v tomto oboru, kdežto na jiných školách učí tento předmět učitelé nevzdělaní, např. učitelé občanské výchovy a biologie (třeba já!!!), tudíž je výuka nekvalitní. Tvrdila jsem jí totiž, že jako učitelka střední školy jsem si provedla takový malý průzkum u svých žáků, jaké metody používali vyučující na jiných školách. A s něčím takovým se nikdo z mých žáčků nesetkal. Většinou mně žáčci střední školy odpověděli, že praktická ukázka navlékání prezervativu na skleněný pekáč na kuře s trnem jim nebyla umožněna.
Zástupkyni jsem sdělila, že to je teda horší, než jsem si představovala, a že by mě zajímalo, kde jejich paní učitelka studovala. Nechala jsem si předložit materiály k rodinné výchově a společně s paní zástupkyní jsme se dočetly, že při výuce tohoto tématu má učitel postupovat velmi citlivě, nenásilně, využívat moderních vyučovacích metod, upřednostňovat písemné zkoušení, použít video. A hlavně - žáky má učitel nadchnout pro tento předmět důležitý pro život!
Nějak se mně tam nikam nevešlo navlékání prezervativu na skleněný pekáč na kuře s trnem, který patří asi spíše do kuchyně! Navíc se tato atrakce uskutečnila před spolužačkami a spolužáky! To je asi pro dospívajícího klučíka poměrně nemilé!
Paní zástupkyně ředitele mně závěrem sdělila, že paní učitelka není ve škole, a bylo by tedy dobré, abych se dostavila znovu a vše probrala s dotyčnou paní učitelkou osobně. Ano, takový návrh jsem uvítala.
Do školy jsem ale už víckrát zavítat nemusela. V žákovce se začaly objevovat jedničky a také skočilo ožehavé téma sexuální výchovy. Probíralo se stolování a zdravá výživa. Podobným ožehavým experimentům jsme se tedy vyhnuli. Jaké volit prostírání, jak uložit příbor a že je zeleninka důležitá pro zdravý vývoj, na tom jsme se s paní učitelkou shodovali všichni.
