Výzva městům a obcím, poskytněte povodněmi zasaženým občanům parkování zdarma

„Ireno, za dvě hodiny nás budou s manželem evakuovat, asi nás dají někam do sokolovny, ale vůbec nevíme, co bude s naším autem,“ ozvala se mi teta telefonem. Je už stará, byla zoufalá a nevěděla si rady.

Řekla jsem to Petrovi, jen jsme se na sebe koukli a hned jsem sestře své zesnulé maminky zavolala zpátky. Po chvilce odporování, že si nemáme přidělávat starosti a že by nám doma překáželi, s úlevou přijala můj návrh a my vyrazili. Naložili jsme je i s věcmi do našeho auta, já sedla za volant, a do jejich auta skočil Petr, že ho vezme k nám.

Teta s manželem jsou tedy v pohodě v teple u nás doma, ubytovali jsme je do pokojíku po synovi a můžou tam být tak dlouho, jak bude potřeba. Problém však nastal s jejich autem. Bydlíme v zóně, my máme parkovaní předplacené, ale jejich auto bychom tam mohli nechat jen za nekřesťanský peníz, netuším, na kolik by se za dobu jejich pobytu u nás parkovné vyšplhalo. Nakonec ho Petr odvezl kamsi na okraj Prahy, kde zóny nejsou a teď nezbývá, než doufat, že ho nikdo neukradne nebo nepoškodí. Asi ho tam budeme střídavě jezdit kontrolovat.

Vzpomněla jsem si na doby covidové, to byla taky krizovka, a tehdy vedení Prahy i mnoha dalších měst a obcí na čas zrušilo parkovací zóny, aby tam mohl stát kdokoli, kdo to potřeboval. Trochu jsem zagůglila a zjistila, že kvůli současným povodním něco podobného udělali i teď například v Holešově (odkaz).

A tak mi dovolte, abych touto cestou vyzvala vedení ostatních měst a obcí, aby v této krizové situaci byli solidární s námi občany a též na nezbytnou dobu umožnili bezplatné parkování ve svých zónách. Určitě to pomůže mnohým, kteří se dostali do podobně tíživé situace jako moje teta se svým manželem.