Tak co, kluci, zopákneme si Nagano?

Už vás slyším, jak říkáte: „Ženská a ještě k tomu blonďatá, ty tomu houby rozumíš, jinak bys musela vědět, že něco takového se nemůže podařit. Běž radši k plotně, s vařečkou ti to možná půjde líp.“

Však máte pravdu, hokejová odbornice sice nejsem, ale o to víc fandím. Nakonec proč by nebylo možné zopakovat si po osmadvaceti létech olympijskou zlatou v hokeji? Pamatujete na ten parádní gól po akci Patery, Procházky a Svobody? A na ten jásot? Co jásot, řev radosti. Jasně, že jsme měli i velkou kliku, ale ta už k hokeji neodmyslitelně patří, tak proč by se to nemohlo podařit znovu? Vždyť v dobývání zlata máme čerstvý tréning z předloňského mistrovství světa.

Takže přátelé hokejoví fandové, zítra nám to začíná s Kanadou, v pátek to nandáme Frantíkům, v neděli se nenecháme zastrašit od Švýcarů, a pak už půjdeme do play off. To budou boje, už se těším, budu za vydatné pomoci svého Petra fandit jak zjednaná, a i kdyby to náhodou necinklo, klukům to nebudu mít za zlé.

Ale ono to cinkne, nějak to cítím v kostech, však jako správná ženská jsem trochu šmrncnutá čarodějnicí. Jen musím zkontrolovat koště, než poletím přivítat naše borce na náměstí.

Tak lidi, držte palce a pojďte do toho se mnou.

Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!