Nevěra nebo polyamorie?

Dnes bych ráda zareagovala na článek blogerského kolegy Martina Ireina, ve kterém popisuje upřímné zděšení rodičů nad tím, že jejich syn nežije v harmonickém vztahu s jednou ženou, ale rovnou se dvěma.

Článek si můžete přečíst na tomto odkazu. Nevím, jestli jde o fikci nebo o skutečný příběh, ale jedno je jasné. Polyamorie je vnímána společností jako něco hrozného a odstrašujícího, kdežto nevěra je přijímaná s daleko větší tolerancí. Ne, že bychom s ní mnozí z nás souhlasili, ale bereme ji jako nutné zlo, které tu bylo, je a bude.

Přitom si myslím, že nevěra může být daleko záludnější a hodně záleží na tom, jakou má podobu. Od náhodného flirtu s jednorázovým dováděním v posteli, až po utajované paralelní manželství. Sama to neprovozuji a pevně věřím, že ani můj Petr, ale je mi jasné, že ta jednorázová se dá snáz utajit, respektive v případě prozrazení i odpustit než něco dlouhodobého. Prostě ve smyslu: „Byl jsem opilý/opilá, bylo to silnější než já a teď ti přísahám, že už se to nikdy nebude opakovat.“

Jsou případy, kdy jeden muž žije se dvěma nebo možná i více ženami, případně obráceně opravdu dlouho, jeden protějšek má zákonný a druhý utajovaný. Je vůbec možně něco tak dlouhodobého utajit? Podle mě těžko, a pak to končí prozrazením a průšvihem. Buď rozvodem, nebo, a to je možná ještě horší, rezignací podváděné strany a přijmutím dané situace. „Tak si s ním/s ní teda choď, když já ti nestačím, jen mi o tom proboha neříkej. Hrůza, co?

Naproti tomu stojí ona polyamorie, která je něčím moderním, nač není naše společnost zvyklá. A nabízí se otázka: „Může ten troj nebo dokonce víceúhelník fungovat dlouhodobě? V Martinově článku se ti tři jeví zalití štěstím, ale co bude, až přijdou děti? Závažné starosti? Ustojí to ti tři, když je to mnohdy obtížné ustát pro klasický pár? Nechci polyamorii obhajovat nebo tvrdit, že je (bude) ve finále menším zlem pro zúčastněné, než je klasická nevěra, to jejím aktérům ukáže až čas.

Rozhodně pro polyamorii neholduji podobně jako pro nevěru. Nedokážu si představit, že bych si vedle Petra pořídila domů ještě jednoho chlapa nebo že bych mu nabídla, jestli by do domácnosti (a samozřejmě do postele) nechtěl krom mé osoby ještě jednu ženskou. Jak ho znám, v obou případech by ty nové přírůstky vyrazil rovnou ze dveří, sáhl by do mrazáku, šoupnul mi na čelo pytlík s mraženým hráškem a já bych se mu vůbec nedivila.