Milenec ano nebo ne?

Možná mě teď budete kamenovat za to, že se vás, respektive vaše ženy snažím nabádat k nevěře, ale vězte, že jsou situace, ve kterých nás dokáže vedlejší vztah podržet, ne-li po čase posunout do nového legitimního partnerství.

Takže napřed pár příkladů, kdy milence rozhodně ne. Holky, máte celkem rozumné manželství, ve kterém společně táhnete rodinnou káru, občas se sice kousnete, ale v zásadě vám to funguje a stojíte při sobě? A teď si představte, že to ten váš jinak věrný a spolehlivý manžel někde trochu přepísknul s pitivem, ztratil zábrany a hlavu a rozdal si to s nějakou mladou fuchtlí třeba na výjezdním teambuildingu. Tamtamy zapracují a co čert nechtěl, vy se o tom dozvíte. Právem se naštvete, nenapadne vás nic lepšího, než mu to maličko oplatit, srovnat skóre a vlézt do postele s prvním chlapem, který vám aspoň trochu imponuje.

Položme si otázku, proč byste to vlastně udělala. Abyste sama sobě dokázala, že když to provedl on, vy na to máte právo také? Blbost, vy jste přece natolik sebejistá a silná, že si nic takového dokazovat nemusíte. Nebo abyste ho ponížila a dokázala své právo na odplatu jemu? Taky nesmysl, vždyť se na něj podívejte, jak se ten svůj přešlap snažil před vámi utajit, a když se to nepovedlo, je z toho sám nešťastný a kličkuje před vámi jako postřelený zajíc.

To už je lepší zatnout zuby, pro jednou to skousnout a hlavně si s ním o tom otevřeně promluvit. Zaprskat jako pořádně naštvaná kočka, vyhnat ho na týden, dva z ložnice do obýváku na gauč, a i když nechcete bourat rodinu, trochu zablufovat a pohrozit mu: „ještě jednou, drahouši a žádám o rozvod!“ Mezi námi děvčaty, chlapi mají přímočaré uvažování a ten váš dobře ví, že ta mladá fuchtle by mu nikdy nedokázala vytvořit takové rodinné hnízdo jako vy. Chvilku se bude trápit, slibovat, snažit se, a vy, až uznáte za vhodné, tak mu to milostivě odpustíte. Klidně třeba za cenu té krásné kabelky, kterou jste si vždy přála jako dárek, ale on pořád mrmlal, jaká je drahá.

Další příklad. Manželství vám též celkem funguje jako v tom prvním, ale máte jeden dlouhodobý problém. Pánbůh vás obdařil daleko větší potřebou sexu než toho vašeho. Já vím, v praxi to častěji bývá obráceně, ale u vás jste to jako na potvoru vy, kdo v téhle oblasti trvale strádá.

„Vyřeší to milenec, budeme se tajně scházet, já budu spokojená a manžel se o ničem nedozví,“ napadne vás. Jenomže ouha, někoho si najdete, chvíli vám to bude nakrásně fungovat, ale pak se vy nebo ten váš postelový rytíř zamiluje, ztratíte hlavu, spálíte mosty a zničíte to své jinak celkem fungující manželství. Nebo dokonce dvě, pokud on na tom byl stejně jako vy. Anebo se sice nezamilujete, ale celá ta vaše vášnivá pohádka praskne, manžel se to dozví a bůhví, jak zareaguje, v extrémním případě požádá o rozvod on nebo dokonce skočí z mostu. Anebo vy se chytnete za hlavu, s milencem se rozejdete, manžel vám to odpustí, ale vy se dostanete do postavení, v jakém jste rozhodně nechtěla být.

Měla jste to zapotřebí? Ano, já vím, už když jste se brali, potřebovala jste toho sexu víc než on, ale tehdy jste si myslela, že se to časem nějak srovná, ale ono nesrovnalo, spíš naopak. Takže šupky, hupky, zase o tom s ním otevřeně mluvit, nestydět se a klidně společně zajít do nějaké sexuologické poradny. Že si to nedokážete představit? Tak to zkuste, možná budete příjemně překvapená. Jinak vám totiž nezbývá, než „chodit do sámoškuy,“ jak jedna moje známá říká masturbaci, a doufat, že to možná jednou vyřeší klimakterium.

Takže kdy milence ano? Změnil se ten váš tehdy dávno tak perfektní, nejspolehlivější, nejlepší a nejneodolatelnější idol v hrubiána? Začal chlastat? Je to tak zlé, že se dokonce nestydí na vás vztáhnout ruku? Nebo vás „jenom“ trvale ponižuje a slovně uráží? Anebo třeba přestal chodit do práce, protože „ho to nebaví“ a nechal na vás, abyste to celé finančně táhla sama? No fuj, to jsou situace, do kterých by se žádná z nás nechtěla dostat, ale přesto to tak chodí. Holt jste tehdy měla růžové brýle a nedokázala nebo ani nemohla rozpoznat varovné náznaky, co se z něj vyklube. Jenže pak přišly děti a vy teď řešíte dilema jak dál.

Rozvod? Už? Nebo to ještě jednou zkusit, znovu se ho pokoušet dostat na párovou terapii, kterou vám už několikrát odmítnul? Anebo: „Slibuju, že už se to nestane, hned zítra nastoupím do protialkoholické léčebny.“ Víte své, už tam byl třikrát, vždycky to nějaký čas šlo a pak znovu spadnul do chlastu. Ale vy mu tu šanci přece jen ještě dáte, když kvůli ničemu jinému, tak kvůli dětem, vždyť on je má tak rád a ony jeho taky. Nebo taky nedáte.

Po čem v takových situacích možná zatoužíte, je konejšivá chápající náruč jiného muže, v níž by se vám dostalo pozornosti a něhy, která vám doma tolik schází. A možná i rady, jak teď dál a jak potom dál. Já vím, i když o sobě možná pochybujete, dokážete být silná a sebejistá, ale každý máme své limity. Bojíte se, že se to někdo dozví, přestože jste oba navýsost opatrní? Ale přesto si troufáte se scházet. Proč? Protože vás to drží nad vodou, možná oba, pokud je váš milenec v podobné situaci jako vy. Krom krásných zážitků vám to dodává pocit, že na to nejste každý sám a taky naději, že až toho svého domácího hrubiána, ztracence či alkoholika konečně pošlete do háje, budete mít s kým začít znovu. Tentokrát už bez strachu z prozrazení a bez pocitu viny, že děláte něco, co se nemá. Vím, může to být běh na hodně dlouhou trať, ale to světlo na konci tunelu tam je.

Popsala jsem jen pár příkladů, takových modelových situací, ale život je daleko složitější, a variant by se našlo mnohem víc. Tak o nich možná až zase někdy příště. Jen jedno bych ještě chtěla říct. Poděkovat svému Petrovi, že ač se taky doma dokážeme občas chytnout, takové věci v manželství řešit nemusím.