Měla jsem chuť toho neurvalce přetáhnout holí

Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný zážitek ze včerejšího pražského metra. Prostě srážka s hulvátem, při které se mi zpěnila krev.

Ranní špička na přestupní stanici Florenc, kdy se davy pospíchajících lidí valí všemi směry. Já vystoupila z céčka a chtěla vyjet ven na povrch zrovna ve chvíli, když se zdola z jezdících schodů hrnuli lidé z béčka ve snaze na poslední chvíli stihnout soupravu, ze které jsem vylezla.

Tak metr ode mě šla stejným směrem jako já paní o holi. Trochu kulhala, nebyla stará, odhadem jí mohlo být tak pětačtyřicet. Buď měla nějaké lehčí pohybové postižení nebo se zotavovala z úrazu. V tu chvíli se kolem ní chtěl prosmýknout mladý muž v mikině s velkým batohem na zádech, aby ještě stačil skočit do dveří vagónu, které už se začaly zavírat. Ne, aby počkal, on to metro prostě chtěl za každou cenu stihnout, měl málo místa, tak udělal otočku a zcela neurvale zprudka vrazil batohem do hlavy té kulhající paní.

Paní zavrávorala, hůl jí vypadla z ruky, ona ztratila rovnováhu a začala padat. Naštěstí přímo na mě, tak se mi ji podařilo zachytit a přidržet. Mladý muž se ani neotočil, natož, aby se zajímal, jestli tu paní neporazil nebo se jí aspoň omluvil, vletěl do vagónu a odjel.

„Proboha, to je vůl, jste v pořádku?“ Ujelo mi, když jsem tu paní chytila.

Ona se jen udiveně rozhlížela kolem sebe, jak se to celé rychle semlelo, pak si promnula tvář a koleno, načež odpověděla: „Snad jo, jsem po operaci.“

Já ji jednou rukou ještě přidržovala, přitom jsem se sehnula, druhou rukou jí podala tu hůl a posteskla jsem si: „Milá paní, právě jsme utrpěly srážku s blbcem. Má kliku, že zmizel, jinak bych ho tou vaší holí snad přetáhla přes hlavu, aby se mu rozsvítilo.“

Paní to pobavilo, zasmála se a odpověděla: „To víte, že jo, trochu přitlačíte, on dostane otřes mozku a bude vás žalovat. Copak nevíte, že u nás jsou blbci chránění? Moc vám děkuju, že jste mě chytla.“

Paní odešla, zdá se, že naštěstí v neporušeném stavu a já ještě chvilku stála na místě jako solný sloup, musela jsem to prostě rozdýchat. Věřím, že většina lidí si i v naší hektické době dokázala zachovat špetku slušnosti a ohledů ke druhým, ale u týpků, jako je tenhle maník to bohužel neplatí. Tak bacha na ně, na první pohled se těžko rozpoznávají.