Jestli máte taky nějaký zlozvyk, tak jste můj člověk

„Ty už máš zase obloučky, že sis okousal nehty?“ Ptával se káravě můj manžel Petr první našeho tehdy školou povinného syna Petra druhého, když si všiml jeho nezvykle vytvarované „manikúry.“

Zkoušeli jsme to s ním po dobrém, někdy i trochu po zlém, jednou jsem mu dokonce zavázala ruce plátěnými ubrousky. Bylo to spíš takové symbolické gesto, aby se zastyděl, ale nepomohlo to, stejně si je rozvázal. Okusování bývalo doprovodným jevem vždy, když měl ve škole nějaký problém a snažil se ho před námi utajit. Třeba pětku nebo třídní důtku. A tak spíš než k trestům jsme sahali k rozmluvám a ujišťování, že pětku občas dostal každý a můj manžel jednou dokonce vyfasoval dvojku z chování. Nic nepomáhalo, už jsme se báli, že mu to zůstane napořád, ale vyřešil to konec základky a přechod na střední. Tam s tím přestal, jako když utne. Teď už je syn dávno dospělý, přiznává, že ještě i dnes občas ve stresujících chvílích mu ruka tak nějak sama od sebe zamíří k ústům, ale dokáže se ohlídat.

Nějaký takový zlozvyk by na sobě asi našel každý. O náruživých kuřácích se říká, že si automaticky zapalují, jakmile začnou být kvůli něčemu nervózní. Dřív se kouřívalo prakticky všude, takže se mohli tímhle způsobem „uklidňovat“ dle své libost, ale dnes to mají složitější. Z hospody pěkně ven na mráz nebo do spalujících pětatřiceti stupňů, v práci už vůbec. Kdyby přestali jako tehdy náš syn s tím okusováním nehtů, zbavili by se starosti, kam vyběhnout a navíc by při dnešních cenách cigaret dost ušetřili. Ale chápu je, však ani já nejsem bez viny.

Kdysi jsem v nějakém rozhlasovém pořadu pro motoristy slyšela, že statistici zkoumali, při jaké činnosti se lidé nejčastěji dloubou v nose. Smějete se a kroutíte hlavou? Ne fakt nekecám, zřejmě ti statističtí koumáci neměli a možná stále nemají nic kloudnějšího na práci. Zkoumali, zkoumali, až vyzkoumali, že prý v kolonách na silnicích. Netuším, jestli to je pravda, ale schválně, až takhle někde ztvrdnete v zácpě, rozhlédněte se kolem sebe, jestli uvidíte někoho s prstem zastrčeným v nosní dírce. No fuj. Fuj? Proč vlastně, slušné to sice asi moc není, ale proti gustu… však víte.

I já mám svůj zlozvyk, když jsem nervózní, začnu si kroutit prstýnky. Obvykle nosím dva, tedy snubák plus jeden památeční po babičce, oba mám na levé. To mi pak pravá ruka tak nějak automaticky sjede k levé a prsty začnou samy od sebe kroutit těmi miniaturními obroučkami. Chvíli o tom ani nevím, pak mi dojde, co dělám a nechám toho. Vadí? Vlastně nevadí, vždyť o nic nejde, a pokud jde o ten snubák, tak ať každý pěkně vidí, že ho nosím.

A co vy, vážení čtenáři. Přiznáte se ke svému zlozvyku nebo mi tady budete tvrdit, že žádný nemáte? Zapírat nemusíte, vždyť je to lidské.