Je možné léčit bolest?

Jedu si takhle tramvají v místech, kde to moc neznám a najednou, co to mé oči vidí? „Centrum léčby bolesti“ hlásá cedulka nade dveřmi jakési ordinace. „Copak to asi je, seriózní pracoviště nebo nějaký šlendrián na tahání peněz?“

Vzpomněla jsem si na krátký lékařský kurs, který jsem před léty absolvovala. Jeden stařičký pan profesor s prořídlými šedivými vlasy a silnými brýlemi se nám laikům trpělivým hlasem snažil vštípit úplné základy svého oboru. Mluvil o první pomoci, o prevenci před nemocemi, a tak dál, a když se dostal k otázce bolesti, zvážněl a pravil: „Pamatujte si, že bolest jako taková se neléčí, lze ji pouze zmírnit nebo potlačit. Léčit je potřeba její příčinu a bolest sama o sobě nám dává signál, že bychom měli s touto léčbou začít.“

Po zhlédnutí toho poutače se tedy ptám sama sebe a vlastně i vás, zda lze léčit bolest. Asi jak jakou.

Klasickou bolest nejspíš těžko. Když mě rozbolí zub a začnu brát silná analgetika, co se stane? Bolest utlumím, řeknu si „super, už je to v pohodě“ a funguju normálně dál. Jakmile účinek prášku odezní, vezmu si další, a tak pořád dokola. Jenomže zub si tím nevyléčím a on mi to za čas pěkně spočítá. „Jó, milá paní, to jste měla přijít dřív, byl bych vám ho opravil, ale teď už nezbývá, než vytrhnout. A to ještě máte kliku, že jste z toho nedostala zánět okostice,“ zhodnotí mé počínání zubař, když k němu konečně zajdu. Vezme kleště a pustí se do extrakce.

Podobné je to s ostatními bolestmi tohoto typu. U některých však stačí počkat, až odezní samy. Praštím se do brňavky, chvilku to bolí a za pár minut je zase dobře. Dostanu své dny, bolí mě břicho, taky to přejde. Porodila jsem Petra druhého, no, žádná sláva, každá matka ví své, bolest též odezněla a já měla svůj maličký poklad. Víte, že dnes se některé ženy tak bojí porodních bolestí, že radši podstoupí císařák, aby se jí vyhnuly? Je to jejich volba, ale já bych to neudělala, pokud by to nebylo opravdu nutné kvůli zdraví miminka nebo vážnému ohrožení mé osoby.

Pak tu máme fantomové bolesti. To je takový zvláštní případ, když vám... pardon, když někomu uříznou nohu a ona ho pořád bolí. Lze tuhle bolest léčit? Asi těžko, léčba pacienta už proběhla tou amputací, protože to jinak holt nešlo. Zbyla jen ta obskurní bolest a tu lze opět jen potlačovat.

Ale vlastně ano, ta cedulka nade dveřmi nelhala, skutečně existuje bolest, kterou lze léčit. Ptáte se jaká? Taková ta vnitřní, duševní, například když odejde někdo, kdo nám byl blízký a koho jsme milovali. Člověk a vlastně i zvíře, které bylo součástí naší rodiny. Nikomu takovou bolest nepřeji, ale bohužel je velmi častá, neb nejsme nesmrtelní. Jenomže pochybuji, že tuhle bolest nám v onom Centru léčby bolesti dokážou vyléčit, a ani analgetika na ni nezabírají. Tu postupně a po krůčcích léčí vlídná slova a obejmutí od blízkého člověka, modlitba, jsme-li věřící, slzy, úsměvy a hlavně čas. Však víte, jak se to zpívá: „Čo bolí, to prebolí.“ Jenomže někdy to setsakra dlouho trvá.

Nicméně, jak říkám, kdysi jsem absolvovala krátký lékařský kurs, ale i přes to jsem naprostý laik. Možná, že lékařská věda už pokročila a léčka bolesti je dnes seriózní obor. Anebo taky není, co myslíte?