Homosexuálové versus blondýny

„Paní Irenko, jsem nesmírně rád, že jste o nás vydala článek a chtěl bych vás požádat, abyste napsala ještě jeden.“ Těmito slovy zhodnotil kolega z práce Jaroslav můj minulý blogerský počin, ve kterém jsem se zmínila i o něm.

Jen stručně zopakuji, že Jarda je homosexuál, takto veselý a družný chlapík, který tvrdí, že jeho sexuální orientace mu nebrání v galantnosti vůči ženám. Přestože spolu pracujeme už řadu let, on nikdy nepřijal moji nabídku k tykání. S humorem tvrdí, že já mu sice tykat mohu, ale on, o dost mladší chlapík přece nebude tykat vážené zralé dámě. Takže si vykáme navzájem, oslovujeme se křestními jmény a s přídavkem pane, paní to má svůj nezměnitelný půvab.

„Víte, pane Jaroslave, vaše potěšení z mého výtvoru mi přináší radost, ale možná vás zklamu. Na objednávku nepíšu, naopak ťukám písmenka tak, jak mě co napadá, tak nevím, jestli vám budu moct vyhovět.“

„Dobrá, tak to aspoň zkusím. Začnu vtipem, není nic moc, našel jsem ho někde na internetu, ale pro moje účely stačí a lepší mě nenapadá,“ nedal se Jarda a hned spustil:

Blondýna s čerstvým řidičákem požádala svého manžela, aby ji cestou na grilovačku nechal řídit. Ten s potěšením konstatoval, že se konečně bude moct napít a pokynul jí, aby usedla za volant. Blondýna nastartovala, spustila navigaci a z přístroje se ozvalo: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, ochraňuj nás ode všeho zlého...“

Pak Jarda rychle pokračoval: „Paní Irenko, doufám, že vás vtipy o blondýnách neurážejí, jestli ano, tak mi klidně vynadejte, co se do mě vejde.“

Rozesmála jsem se na celé kolo a snažila se ho uklidnit: „Ale kdepak, pane Jaroslave, neurážejí. Sama občas takhle zažertuju na vlastní blonďatý účet, když něco vyvedu. Jsem přesvědčená, že pokud vtip není vyloženě vulgární nebo útočný, tak většina blondýn to má podobně a jen málokterá se urazí.“

Načež Jarda kontroval: „Vidíte, paní Irenko, sama jste to řekla. Teď mi dovolte srovnání, s určitou nadsázkou lze říct, že vy patříte do menšiny blondýn a já do menšiny homosexuálů. Vnímáte tu podobnost?“

Netušila jsem, nakolik Jarda žertuje a nakolik to myslí vážně, ale musela jsem mu říct, že v principu má pravdu. Načež on přišel s dalším vtipem, tentokrát ne o blondýnách, nýbrž o homosexuálech. Zatím ho sem nebudu uvádět, jen řeknu, že míra jeho vulgarity byla nulová a míra urážlivosti prakticky žádná, tedy podobná jako u toho prvního.

Poté mi Jarda položil trefnou otázku: „Jsem si jistý, že vtip o blondýnách vložíte do článku s naprostou samozřejmostí, ale uděláte totéž se vtipem o homosexuálech?“

„Tak to jste mě dostal, pane Jaroslave, fakt nevím,“ zaváhala jsem.

„Vidíte, to je ono,“ dospěl Jarda k jádru pudla. „Na naši menšinu se berou úplně zbytečné ohledy ve smyslu, aby se náhodou někdo neurazil. Tohle mi v naší společnosti vadí, vždyť lidé se neurážejí podle toho, jestli jsou homo, blond, Romo nebo já nevím co ještě, ale podle toho, jací jsou jako jedinci. Otevření nebo zapšklí, s nebo bez smyslu pro humor, a tak dál. Teprve až tohle naše společnost pochopí a nebude nás zbytečně chránit před jakýmsi pofidérním nebezpečím, budeme si připadat zcela rovnoprávní. Mimo jiné i proto mi vadí různé projevy nadřazenosti příslušníků menšin nad většinovou sopečností. Inu, řekněte sama, paní Irenko, pořádáte vy blondýny pochody za svá práva, vyvyšujete se jako jednotlivci nebo dáváte jiným způsobem většině sežrat, jaké jste lepší než oni a jak je vám ubližováno?“

„Myslíte něco jako Blond pride? O ničem takovém nevím, pane Jaroslave, ale jako recese by to asi byl fakt dobrej fór,“ musela jsem se rozesmát.

„Tak vidíte,“ pokračoval. „Na internetu se sice najde spousta vtipů a žertování o homosexuálech, ale ne na takzvaných seriózních webech. Mám známého, který píše na Médium, to je něco podobného jako vaše Idnes. Stěžoval si mi, že vyrobil lehce ironický vtipný článek o naší menšině a oni mu ho nevydali s odůvodněním, že je to nevhodné. Tak co myslíte, zkusíme to spolu? Riskla byste to se mnou?“

„My dva?“ Odpověděla jsem zmateně.

„Ale ne, paní Irenko, promiňte, tak jsem to nemyslel. Já dodal ten vtip o nás, vy ho vložíte do článku a uvidíme, jak to dopadne.“

Zamyslela jsem se a u vědomí, že si v zásadě píšu, jak chci, jsem Jardovi na jeho nápad kývla. Oba to bereme jako test redakce, jestli je zralá brát Jardovu menšinu stejně tak jako tu mojí a test čtenářů, potažmo diskutérů, jak na to zareagují. Na závěr tedy uvádím Jardův vtip o homosexuálech a oba jsme zvědaví, kde tenhle článek skončí.

Na moři ztroskotá loď, přežije jen jeden chlapík a s posledními silami doplave k malému ostrůvku, na tisíc mil vzdálenému od civilizace. Sotva se stačí rozkoukat, přiřítí se k němu nějaký muž a volá: „No, to je dost, že jsi konečně tady. Já tu ztroskotal sám se šesti ženskými. Je to hrozné, vůbec mi nedají pokoj, jenom v neděli mám od nich klid.“ Nový trosečník si zavýskne: „Moc se neraduj miláčku, až se dám trochu dohromady, budeš mít i po těch nedělích.“